# Nejvyšší soud, sp. zn. 3 Tdo 407/2003

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 3 Tdo 407/2003
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.407.2003.2
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 29. 4. 2003
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009

## Výrok

Obviněný A. P. se n e b e r e do vazby.

## Odůvodnění

Obviněný A. P. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 9 To 708/2001, jímž byl k odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušen rozsudek Okresního soudu Plzeň - město ze dne 26. 11. 2001, sp. zn. 4 T 107/2001, a to ve výrocích o náhradě škody s výjimkou výroku, jímž byla poškozená K., p., a. s., odkázána podle § 229 odst. 2 tr. ř. se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Usnesením ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. 3 Tdo 407/2003, rozhodl Nejvyšší soud o podaném dovolání tak, že podle podle § 265k odst. 1 a § 265l odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 9 To 708/2001. Současně byla podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušena všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle § 265l odst. 1 tr. ř. bylo Krajskému soudu v Plzni přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Vzhledem k tomu, že v době projednání dovolání vykonával obviněný trest odnětí svobody, uložený mu výše citovaným rozsudkem Okresního soudu Plzeň - město a výrok, o němž zůstal v odvolacím řízení nedotčen, bylo nutné po zrušení napadeného usnesení Krajského soudu v Plzni rozhodnout o vazbě obviněného ve smyslu ustanovení § 265l odst. 4 tr. ř. Při posuzování otázky, zda obviněného ponechat ve vazbě, vycházel Nejvyšší soud zejména z následujících skutečností.

O vazbě obviněného bylo naposledy rozhodováno usnesením Krajského soudu v Plzni z 12. 4. 2002, sp. zn. 9 To 708/2001 s tím, že ve vazbě byl ponechán z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) tr. ř. Krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že vazební důvod dle písm. a) cit. ustanovení spatřuje v tom, že obviněný ujel z místa činu, skrýval se ve svém bydlišti, neotevřel na výzvu policie a v případě uznání viny je ohrožen i vysokým trestem odnětí svobody. S poukazem na záznamy obviněného v evidenční kartě řidiče o dopravních přestupcích, zejména pro překročení povolené rychlosti a požití alkoholu před jízdou, hrozilo dle názoru krajského soudu i opakování trestné činnosti, pro níž je stíhán, tedy důvod vazby dle § 67 písm. c) tr. ř.

Nejvyšší soud rozhodoval o dovolání obviněného v době, kdy tento již vykonával trest odnětí svobody v trvání osmi let, přičemž osobní svoboda obviněného byla omezena od počátku března roku 2001. Přitom dospěl k závěru, že v současném stádiu trestního řízení již nejsou dány konkrétní skutečnosti vzbuzující důvodnou obavu ve smyslu § 67 písm. a), c) tr. ř., tedy že obviněný uprchne nebo se bude skrývat, aby se trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, a to přesto, že je nadále ohrožen vysokým trestem, ani možnost, že by opakoval trestnou činnost, pro níž je stíhán.

V rámci těchto úvah Nejvyšší soud přihlédl zejména k tomu, že obviněný má trvalé bydliště, i po dobu výkonu vazby udržoval vztahy s manželkou, snažil se odškodnit poškozené konkrétním jednáním, v průběhu trestního řízení projevil upřímnou lítost svého protiprávního jednání a především jeho neodstranitelnými následky. V neposlední řadě i přes jeho charakteristiku jako nezodpovědného řidiče vzal dovolací soud v úvahu fakt, že i po propuštění z výkonu trestu na svobodu, nemá obviněný oprávnění k řízení motorových vozidel, tudíž nehrozí ani obava, že by mohl opakovat protiprávní jednání, které je předmětem jeho trestního stíhání.

S ohledem na shora uvedené lze podle názoru Nejvyššího soudu důvodně očekávat, že vzhledem k průběhu dosavadního řízení, kdy obviněnému nadále reálně hrozí i uložení trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel při horní hranici zákonné trestní sazby a jím projevené lítosti, si vzal z následků svého jednání dostatečné ponaučení a že do rozhodnutí odvolacího soudu trestnou činnost opakovat nebude.

Nejvyšší soud přihlédl též k povaze institutu vazby, který je výjimečným zásahem do osobní svobody zaručené již Listinou základních práv a svobod (zejm. čl. 8) i ke striktní právní úpravě vazebních důvodů po novele trestního řádu, k níž došlo zákonem č. 265/2001 Sb., a jež nabyla účinnosti dnem 1. 1. 2002. Po zhodnocení všech relevantních skutečností neshledal v současném stadiu řízení u obviněného A. P. žádný z důvodů vazby podle § 67 tr. ř. a rozhodl proto ve smyslu § 265l odst. 4 tr. ř. tak, že se obviněný do vazby nebere.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/3-TDO-407/2003-2)