# Nejvyšší soud, sp. zn. 3 Nd 35/2001

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 3 Nd 35/2001
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2001:3.ND.35.2001.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 8. 2. 2001
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009

## Výrok

Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. P. B., JUDr. O. J. a JUDr. I. W. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 54 Co 378/2000.

## Odůvodnění

Žalovaný O. H. ve svém podání ze dne 18. 1. 2000 (č. l. 41 spisu), vznesl mimo námitky podjatosti soudců Městského soudu v Praze i námitku podjatosti i vůči soudcům Vrchnímu soudu v Praze. Svoji námitku vznesl neadresně, konkrétní důvody podjatosti ve svém podání neuvedl.

Podle sdělení Vrchního soudu v Praze, přísluší dle rozvrhu práce pro rok 2001 rozhodovat v dané věci senátu, jehož členy jsou JUDr. P. B., JUDr. O. J. a JUDr. I. W. Z písemného vyjádření těchto soudců vyplývá, že nemají žádný přímý zájem na projednávané věci a nemají též žádný vztah k účastníkům řízení ani jejich zástupcům.

Na podkladě ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům lze mít pochybnosti o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce vyloučen, rozhodne podle § 16 odst. 1 věta první o. s. ř. nadřízený soud. Tímto soudem je v dané věci Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud).

K důvodům vyloučení soudce podle § 14 odst. 1 o. s. ř. považuje Nejvyšší soud za potřebné nejprve poznamenat, že soudcův poměr k projednávané věci bývá zpravidla založen na jeho přímém zájmu na výsledku řízení v konkrétní věci. Jeho poměr k účastníkům řízení je zpravidla dán příbuzenským, popř. jiným blízkým vztahem k účastníkům řízení, či jejich zástupcům. Jde tedy vždy o okolnosti, které mohou vést k důvodným pochybnostem, že určitý soudce nebude schopen ve věci nepodjatě rozhodnout.

V posuzovaném případě nevyplývají z předloženého spisu žádné skutečnosti, nasvědčující tomu, že by soudci, o jejichž vyloučení jde, měli jakýkoliv poměr k projednávané věci, k účastníkům řízení či jejich zástupcům. Takové námitky konečně nebyly vzneseny. Jen na základě obecného tvrzení bez dalšího nelze učinit závěr o splnění podmínek ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř., jestliže současně nejsou k dispozici další doložené skutečnosti, jejichž konkrétní obsah a charakter by objektivizoval uplatněnou námitku do té míry, aby bylo možno dovodit, že z namítaných důvodů získali soudci k projednávané věci poměr vzbuzující důvodné pochybnosti o tom, že budou moci nestranně a spravedlivě rozhodovat. Předmětné skutečnosti však Nejvyšší soud neshledal.

Za tohoto stavu proto Nejvyšší soud rozhodl podle § 16 odst. 1 o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

S ohledem na princip tzv. zákonného soudce vyjádřený v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, nebylo nutno namítané důvody vyloučení posuzovat též u dalších soudců Vrchního soudu v Praze, pokud soudci tohoto příslušného soudu, jež byli rozvrhem práce určeni k rozhodnutí o dané věci, vyloučeni nejsou.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/3-ND-35/2001-1)