# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 Odo 854/2002

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 29 Odo 854/2002
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2003:29.ODO.854.2002.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 25. 6. 2003
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 239 odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb.; § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb.; § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Odvolací soud napadeným usnesením potvrdil ve vztahu k žalovanému 2) usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. září 2001, čj. Sm 276/2001-24, kterým soud prvního stupně odmítl jako opožděné námitky žalovaného 2) proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 16. července 2001, čj. Sm 276/2001-14.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný 2) včas dovolání. V něm namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vychází z nesprávných skutkových zjištění. Dovolatel zejména nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že mu byl výše uvedený směnečný platební rozkaz doručen v souladu s ustanovením § 46 odst. 4 o. s. ř. Uvádí, že mu uložení zásilky nebylo oznámeno. Vzhledem k výše uvedenému dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

V posuzovaném případě žalovaný 2) dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu pro opožděnost.

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není dána, a to již z toho důvodu, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné podle ustanovení § 238 a § 238a o. s. ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovány. Přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení § 239 odst. 1 a 2 o. s. ř., neboť nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené. Přípustnost dovolání nelze důvodně dovozovat ani z ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř., neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle ustanovení § 43 o. s. ř. odmítnuta žaloba, popřípadě jímž byl podle tohoto ustanovení odmítnut jiný návrh na zahájení řízení, a nikoliv odmítl-li soud prvního stupně podle ustanovení § 208 odst. 1 o. s. ř. námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu pro opožděnost.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaného 2) směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť 2) žalovaný nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. června 2003

JUDr. Ivana Štenglová, v.r.

předsedkyně senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-ODO-854/2002-1)