# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 Odo 704/2003

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 29 Odo 704/2003
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2003:29.ODO.704.2003.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 23. 10. 2003
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 241 předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 14. srpna 2001 č.j 2 Cm 378/98-41 zamítl žalobu o zaplacení částky 7.686,- Kč s dvacetišestiprocentním úrokem z prodlení ročně od 7. února 1998 do zaplacení a uložil žalobci do tří dnů od právní moci rozhodnutí zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 4.300,- Kč.

K odvolání žalobce (v průběhu řízení byl na majetek původního žalobce prohlášen konkurs a správcem konkursní podstaty ustaven Mgr. D. P., jenž se stal dle § 14 odst. 1 písm. c/ zákona č. 328/1991 Sb. účastníkem řízení poté, kdy podáním došlým soudu 14.4.2003 navrhl, aby v řízení přerušeném prohlášením konkursu bylo pokračováno) změnil Vrchní soud v Olomouci rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobci částku 7.686,- Kč s patnáctiprocentním úrokem z prodlení od 7. února 1998 do zaplacení; jinak prvostupňové rozhodnutí ve výroku o věci samé potvrdil. Na nákladech řízení před soudem prvního stupně uložil žalovanému zaplatit žalobci 7.051,- Kč a na nákladech řízení odvolacího 500,- Kč

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost opírala o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. a § 241a odst. 2 písm. a/, b/ o. s. ř. Namítala, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném posouzení věci a že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Odvolací soud při jednání věc meritorně projednal a rozhodl, ač žalovaná požádala o odročení jednání z důvodu kolize, neboť její zástupce v rozhodné době měl jednání u Okresního soudu v Karviné. Proto dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolání v této věci není přípustné.

Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení § 237 o. s. ř.

Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu není ve smyslu ustanovení § 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se nepřihlíží.

S ohledem na uvedené neshledává Nejvyšší soud dovolání přípustným, neboť napadeným rozsudkem bylo žalované uloženo zaplatit žalobci 7.686,- Kč s příslušenstvím, tedy dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o částce nižší než která je uvedena v § 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.

Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání odmítl (§ 243b odst. 5, § 218 písm. c/ o. s. ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaná nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na jejich náhradu právo a žalobci v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 23. října 2003

JUDr. Ivana Štenglová, v.r.

předsedkyně senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-ODO-704/2003-1)