# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 Odo 637/2001

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 29 Odo 637/2001
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2001:29.ODO.637.2001.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 11. 10. 2001
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb.; § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

Dovolání se odmítá.

## Odůvodnění

Odvolací soud napadeným usnesením potvrdil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20.3.2001, čj. 23 Cm 49/2001-17. Tímto usnesením soud prvního stupně nařídil předběžné opatření, jímž žalované uložil nenakládat s nemovitostmi vymezenými ve výroku, žalobci uložil povinnost podat ve stanovené lhůtě žalobu ve věci samé a uhradit soudní poplatek a konečně uložil žalované zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení.

Žalovaná podala proti usnesení odvolacího soudu včas dovolání s tím, že rozhodnutí je "vydáno na základě právního pochybení"; tvrdí tedy dovolací důvod dle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř."). Pokud jde o přípustnost dovolání, odkazuje žalovaná na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Dovolací soud věc projednal a rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.1.2001, a to v souladu s ustanovením části dvanácté, hlavy první, bodu 17., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, neboť rozhodnutí bylo vydáno po řízení provedeném podle občanského soudního řádu v tomto znění.

Dovolání není přípustné.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237, § 238, § 238a a § 239 o. s. ř.

Dovolatelka uplatňuje přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V dané věci žalovaná napadá usnesení odvolacího soudu, jímž potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nařízení předběžného opatření. Z hlediska ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není dovolání proti tomuto usnesení odvolacího soudu přípustné. Jelikož dovolací soud neshledal a dovolatelka ani netvrdila jiný důvod přípustnosti dovolání není dovolání přípustné.

Protože nejde o rozhodnutí ve věci samé, Nejvyšší soud dovolání žalované odmítl podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř., aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek v něm uplatněných.

O náhradě nákladů řízení o nařízení předběžného opatření rozhodne soud v řízení ve věci samé (§ 145 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně 11. října 2001

JUDr. Ivana Š t e n g l o v á, v. r.

předsedkyně senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-ODO-637/2001-1)