# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 Odo 579/2002 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 29 Odo 579/2002 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.579.2002.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 11. 3. 2004 - Datum zveřejnění: 31. 12. 2009 - Dotčené předpisy: § 237 předpisu č. 99/1963Sb.; § 238a odst. 1 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb.; § 241a odst. 1 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb. ## Výrok Dovolání se odmítá. ## Odůvodnění Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. března 2002, č. j. 1 Ko 64/2002 - 481, potvrdil usnesení ze dne 6. prosince 2001, č. j. 42 K 3/2001 - 463, jímž Krajský soud v Hradci Králové prohlásil konkurs na majetek dlužnice I. spol. s r. o. Odvolací soud přitakal závěru soudu prvního stupně, že se dlužnice nachází v úpadku pro insolvenci, jelikož nemá dostatek likvidních prostředků k uhrazení splatných závazků. Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice včasné dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř."), namítajíc, že je dán dovolací důvod uvedený v ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., jehož prostřednictvím lze odvolacímu soudu vytýkat, že jeho rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. V dovolání pak snáší podrobné argumenty na podporu závěru o existenci uplatněného dovolacího důvodu a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolání není v dané věci přípustné. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. Ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ a b/, § 238, § 238a odst. 1 písm. b/ až g/ a § 239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů. Zbývá vypořádat se s tím, zda dovolání je - jak tvrdí dovolatelka - přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné také proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci konkursu a vyrovnání. Ustanovení § 238a odst. 2 o. s. ř. ovšem určuje, že ustanovení § 237 odst. 1 a 3 o. s. ř. platí obdobně. Dle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Ustanovení § 238a o. s. ř. vymezuje přípustnost dovolání proti v tomto ustanovení vyjmenovaným rozhodnutím za shodných podmínek jako ty, jež jsou uvedeny v § 237 odst. 1 o. s. ř., s tím, že omezení formulovaná v ustanovení § 237 odst. 2 o. s. ř. se neuplatní. Podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. tedy není dovolání přípustné proti každému měnícímu či potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu ve věci konkursu a vyrovnání, nýbrž jen proti takovému, jímž odvolací soud změnil nebo potvrdil konkursní či vyrovnací rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé. Nejde-li o potvrzující usnesení předjímané ustanovením § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř., musí být splněn i předpoklad zásadní významnosti rozhodnutí po právní stránce, postulovaný v § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Usnesení odvolacího soudu nebylo usnesením měnícím a ač jím - v intencích shora uvedeného - bylo v konkursní věci potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve věci samé (usnesení o prohlášení konkursu), nejde podle obsahu spisu ani případ popsaný v § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. Dovolání v této věci proto nemůže být přípustné podle § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. ani za použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ a b/ o. s. ř. Zbývá určit, zda dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. U dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., jsou však způsobilými dovolacími důvody (dovolacími důvody, z nichž je možno usuzovat na zásadní významnost rozhodnutí po právní stránce a tedy i na přípustnost dovolání podle označeného ustanovení), pouze dovolací důvody uvedené v ustanovení § 241a odst. 2 (písmeno a/ a b/) o. s. ř. Dovolatelka ovšem podala dovolání jen pro dovolací důvod dle § 241a odst. 3 o. s. ř. Přitom uvedené ustanovení výslovně určuje, že z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, lze dovolání podat, (jen) je-li dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ a b/, popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§ 238 o. s. ř. a 238a o. s. ř.) Nejvyšší soud tudíž neshledává dovolání přípustným ani za použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadenému rozhodnutí nelze, s ohledem na absenci způsobilého dovolacího důvodu, přisoudit po právní stránce zásadní význam. Odvolací soud účastníka poučil, že "Podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu lze ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí podat proti němu dovolání u soudu, který rozhodoval v prvním stupni", ač výše formulovaným závěrům odpovídalo - ve shodě s ustanovením § 157 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s ustanovením § 167 odst. 2 o. s. ř. - poučení, podle kterého "Proti tomuto rozhodnutí není přípustné dovolání, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Městského soudu v Praze, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam". Nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné bez dalšího, však přípustnost dovolání nezakládá (srov. mutatis mutandis též usnesení Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); toliko vedlo k tomu, že lhůta k podání dovolání dlužníkovi doběhla (v intencích ustanovení § 240 odst. 3 věty druhé o. s. ř.) až uplynutím čtyř měsíců od doručení napadeného usnesení. Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání odmítl (§ 243b odst. 5, § 218 písm. c/ o. s. ř.), Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 11. března 2004 JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r. předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-ODO-579/2002-1)