# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 Odo 541/2006

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 29 Odo 541/2006
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.541.2006.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 20. 4. 2006
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb.; § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 15. dubna 2005, č. j. 11 Cm 5/2004-29, zastavil řízení co do částky 2.000,- Kč (výrok I.), zavázal I. Š. zaplatit navrhovateli 8% úrok z prodlení z částky 2.000,- Kč za dobu od 27. října 2000 do 18. října 2003 (výrok II.) a náhradu nákladů řízení ve výši 5.622,75 Kč (výrok III.).

Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 31. října 2005, č. j. 8 Cmo 284/2005-41, odmítl odvolání účastníka I. Š. směřující proti výroku o zaplacení úroku z prodlení (první výrok) s odkazem na ustanovení § 202 odst. 2 a § 218 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") a účastníka zavázal k náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti usnesení odvolacího soudu podal účastník I. Š. dovolání, v němž namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení věci, neboť požadovat 8% úrok z prodlení z žalované částky je nemorální a odvolací soud se touto námitkou nezabýval.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.

Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že dovoláním napadené usnesení nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.

Ustanovení § 237 o. s. ř. upravuje podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku (a usnesení) odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé. Usnesení o odmítnutí odvolání pro jeho nepřípustnost však usnesením "ve věci samé" není (srov. k tomu shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 1999, sp. zn. 20 Cdo 1753/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 2000, pod číslem 17, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. února 2006, sp. zn. 29 Odo 133/2006).

Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání účastníka I. Š. podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání účastníka bylo odmítnuto a navrhovateli podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 20. dubna 2006

JUDr. Ivana Š t e n g l o v á , v. r.

předsedkyně senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-ODO-541/2006-1)