# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 Odo 53/2003

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 29 Odo 53/2003
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2003:29.ODO.53.2003.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 29. 7. 2003
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb.; § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.; § 241b odst. 2 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Odvolací soud potvrdil napadeným usnesením usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5.2.2002, čj. 47 Cm 1/2002-49, kterým soud prvního stupně odmítl jako opožděné námitky žalované proti svému směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 20.6.2001, čj. 52 Sm 42/2001-15.

Podáním ze dne 5.8.2002 označeným jako odvolání napadla žalovaná v záhlaví uvedené usnesení odvolacího soudu. Toto své podání pak na výzvu soudu prvního stupně doplnila podáním ze dne 20.10.2002. V těchto svých podáních namítá, že dlužnou částku již úpadci zaplatila. Rozhodnutí odvolacího soudu považuje za nesprávné.

Výše uvedené podání posuzoval dovolací soud v souladu s ustanovením § 243c a § 41 odst. 2 občanského soudního řádu (dále též jen "o.s.ř.") jako dovolání.

Dovolání není přípustné.

V posuzovaném případě žalovaná dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu pro opožděnost.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.), tj. v případech podle § 237, 238, 238a a 239 o. s. ř.

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o.s.ř. není dána, a to již z toho důvodu, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné podle ustanovení § 238 a § 238a o.s.ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovány. Přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení § 239 odst. 1 a 2 o.s.ř., neboť nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené. Přípustnost dovolání nelze důvodně dovozovat ani z ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř., neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle ustanovení § 43 o.s.ř. odmítnuta žaloba, popřípadě jímž byl podle tohoto ustanovení odmítnut jiný návrh na zahájení řízení, a nikoliv odmítl-li soud prvního stupně podle ustanovení § 208 odst. 1 o.s.ř. námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu pro opožděnost.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

S ohledem na ustanovení § 241b odst. 2 o.s.ř. nečinil dovolací soud žádná opatření k odstranění nedostatku podmínky povinného zastoupení uvedené v ustanovení § 241 o.s.ř.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalovaná nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobci v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 29. července 2003

JUDr. Ivana Štenglová,v.r.

předsedkyně senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-ODO-53/2003-1)