# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 Odo 502/2005

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 29 Odo 502/2005
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.502.2005.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 15. 11. 2006
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 208 předpisu č. 99/1963Sb.; § 218 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.; § 238a odst. 1 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb.; § 239 odst. 3 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb.; § 240 odst. 3 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb.; § 243b odst. 5 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

Dovolání se odmítá.

## Odůvodnění

Usnesením ze dne 28. března 2003, č. j. 35 K 36/2002-39, prohlásil Krajský soud v Hradci Králové konkurs na majetek dlužnice. Odvolání dlužnice proti uvedenému usnesení pak týž soud odmítl usnesením ze dne 24. června 2003, č. j. 35 K 36/2002-59, pro opožděnost. K odvolání dlužnice Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením posledně označené usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice včasné dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ a § 239 odst. 1 (správně má podle slovního vyjádření dovolatelky jít o odstavec 3) občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř."), namítajíc, že jsou dány dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 písm. a/ a odst. 3 o. s. ř., tedy, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (odstavec 2 písm. a/) a že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (odstavec 3). V dovolání podrobně snáší argumenty na podporu závěru o existenci uplatněných dovolacích důvodů a dožaduje se zrušení napadeného usnesení, jakož i zrušení usnesení soudu prvního stupně z 24. června 2003.

Navrhující věřitelka má usnesení soudů obou stupňů za správná.

Proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, není dovolání přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 41/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, na něž Nejvyšší soud v podrobnostech odkazuje). V návaznosti na dovolací argumentaci lze dodat, že o případ podle § 239 odst. 3 o. s. ř. nejde a k tomu, aby bylo možné dovodit přípustnost dovolání podle § 238a odst. 1 písm. a/ o.s. ř., chybí splnění podmínky, aby rozhodnutí odvolacího soudu potvrzovalo (jak se podává z odkazu v § 238a odst. 2 o. s. ř.) rozhodnutí soudu prvního stupně "ve věci samé", jímž usnesení o odmítnutí odvolání není (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 52/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Na uvedeném ničeho nemění ani to, že odvolací soud dovolatelku nesprávně poučil, že dovolání podat lze (srov. též usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a mutatis mutandis i usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 73/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 15. listopadu 2006

JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-ODO-502/2005-1)