# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 Odo 369/2002

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 29 Odo 369/2002
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.369.2002.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 27. 8. 2002
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 236 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.; § 237 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.; § 238 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.; § 238a odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.; § 239 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

Dovolání se odmítá.

## Odůvodnění

Vrchní soud v Olomouci shora označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 12. listopadu 2001, č.j. 26 Cm 92/2000-117, jímž Krajský soud v Ostravě zamítl návrh navrhovatele ze dne 5. listopadu 2001 (čl. 112-116), na nařízení předběžného opatření, kterým by soud uložil žalovanému neprodleně umožnit žalobci výkon funkce v kontrolní komisi S. P. za rovných podmínek s ostatními členy této komise. Současně odvolací soud změnil výrok usnesení soudu prvního stupně o poplatkové povinnosti žalobce.

Proti usnesení odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, podal navrhovatel dovolání. Snesl argumenty na podporu svého tvrzení o nesprávnosti napadeného usnesení a navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Jelikož odvolací soud projednal odvolání a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř.") ve znění účinném od 1. ledna 2001, Nejvyšší soud (ve shodě s bodem 17., hlavy I, části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb.) dovolání též projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve stejném znění.

Dovolání není přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je upravena v ustanoveních § 237 až § 239 o. s. ř.

Podle § 237 o. s. ř. je dovolání přípustné pouze za předpokladu, že směřuje proti potvrzujícímu nebo měnícímu rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé. Usnesení, jímž bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení předběžného opatření, pak rozhodnutím ve věci samé není. Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. proto není dána.

Dovolání není přípustné ani podle § 238, § 238a a § 239 odst. 1 a 2 o. s. ř., protože napadeným usnesením nebylo rozhodnuto ve věcech, v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto o odmítnutí návrhu, nelze přípustnost dovolání důvodně dovozovat ani z ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř.

Pro úplnost se dodává, že dovolání by nebylo přípustné ani podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001, jelikož zmatečnostní vady řízení nebyly namítány ani zjištěny z obsahu spisu (§ 237 odst. 1 o. s. ř.), nejde o žádný z případů uvedených v ust. § 238a odst. 1 o. s. ř. a nejde o rozhodnutí ve věci samé (§ 239 o. s. ř.).

Z uvedeného vyplývá, že dovolání navrhovatele směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto podle § 243b odst. 5, věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 27. srpna 2002

JUDr. Ivana Štenglová, v.r.

předsedkyně senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-ODO-369/2002-1)