# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 Odo 364/2002

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 29 Odo 364/2002
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.364.2002.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 12. 12. 2002
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 243b odst. 4 předpisu č. 99/1963Sb.; § 218 odst. 1 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Krajský soud v Plzni napadeným rozsudkem potvrdil ve věci samé rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 19. dubna 2000, čj. 16 C 341/97-175, kterým soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 81.009,70 Kč se 17% úrokem z prodlení od 1. února 1995 do zaplacení.

Žalovaná podala proti rozsudku odvolacího soudu podáním ze dne 22. března 2002 dovolání, které bylo (jak vyplývá z razítka pošty) dne 25. března 2002 předáno poště k doručení.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (jak tomu bylo v i v této věci vzhledem k ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 15., zákona č. 30/2000 Sb.) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 - dále též jen "o. s. ř.").

Podle dosavadních právních předpisů soud zkoumá (jako součást procesu projednání a rozhodnutí dovolání) též včasnost dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodný závěr formuloval Nejvyšší soud např. v usnesení uveřejněném pod číslem 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a Ústavní soud v usneseních ze dne 2.2.2002, sp. zn. I. ÚS 660/01 a ze dne 24.1.2002, sp. zn. IV. ÚS 560/01.

Podle § 240 odst. 1 o. s. ř. může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout, lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§ 240 odst. 2 o. s. ř.).

Rozsudek odvolacího soudu byl, jak vyplývá z doručenky založené u č.l. 249 spisu, žalované (jejímu zástupci) doručen dne 30. ledna 2002. Převzetí je na doručence potvrzeno razítkem advokáta a podpisem. Následujícího dne 31. ledna 2002 byl rozsudek doručen i žalobkyni a nabyl tak právní moci.

Podle ustanovení § 57 odst. 2 o. s. ř. byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání 28. únor 2002 (čtvrtek). Dovolání podané žalovanou až 25. března 2002 je tedy opožděné.

Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. opožděné dovolání odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 4, 224 odst.1 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. (per analogiam), neboť žalovaná, která z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 12. prosince 2002

JUDr. Ivana Štenglová, v.r.

předsedkyně senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-ODO-364/2002-1)