# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 Odo 280/2004

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 29 Odo 280/2004
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.280.2004.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 29. 7. 2004
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 218 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.; § 243b odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 900,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.

## Odůvodnění

Krajský soud v Praze usnesením ze dne 12. června 2003, č.j. 57 CmI 23/2003-23, řízení s odkazem na ustanovení § 96 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") zastavil, žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení a rozhodl o vrácení soudního poplatku žalobkyni.

Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně v napadeném výroku o nákladech řízení potvrdil a žalovanému nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení § 238a odst. 1 písm. a) o. s. ř. a namítajíc, že odvolací soud pochybil, pokud při rozhodování o náhradě nákladů řízení aplikoval ustanovení § 25a odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, a nepřihlédl přitom k ustanovení § 25a odst. 3 téhož zákona. Dovolatelka snáší argumenty na podporu uplatněného dovolacího důvodu a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů ve výrocích o nákladech řízení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný navrhuje, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl, když směřuje pouze do výroku o náhradě nákladů řízení a nikoli do výroku, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.

Ustanovení § 238, § 238a odst. 1 písm. b) až g) a § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání nezakládají proto, že rozhodnutí o nákladech řízení není mezi tam vyjmenovanými usneseními.

Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., když rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního ve výroku o nákladech řízení, není rozhodnutím ve věci samé (srov. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Z výše uvedených důvodů přípustnost dovolání - oproti očekávání dovolatelky - nemůže být založena ani ustanovením § 238a odst. 1 písm. a) o. s. ř. (srov. rozhodnutí uveřejněná pod čísly 58/2002 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nehledě k tomu, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v řízení o určení existence pohledávky (§ 23 odst. 2 ZKV) a nikoli ve věci konkursu a vyrovnání.

Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání jako nepřípustné odmítl [§ 243b odst. 5, § 218 písm. c) o. s. ř.].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. odůvodněn tím, že dovolání žalobkyně bylo odmítnuto; žalovanému tak vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení.

Předmětem dovolacího řízení je usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, sazba odměny za dovolací řízení (řízení v jednom stupni) se tak řídí ustanovením § 14 odst. 3 a § 15 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů a činí 750,- Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů ve výši 2 x 75,- Kč za úkony právní služby spočívající v převzetí zastoupení a vyjádření k dovolání, tak dovolací soud přiznal žalovanému k tíži dovolatelky celkem 900,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 29. července 2004

JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-ODO-280/2004-1)