# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 Odo 268/2006

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 29 Odo 268/2006
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.268.2006.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 25. 7. 2006
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 103 předpisu č. 99/1963Sb.; § 104 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Městský soud v Praze usnesením ze dne 5. října 2004, č.j. 7 Cm 122/2001-22, odkazuje na ustanovení § 7, § 103 a § 104 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), řízení zastavil (výrok I.), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Finančnímu úřadu pro Prahu 10 (výrok III.).

Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 7. září 2005, č.j. 13 Cmo 442/2004-31, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, namítajíc, že pravomoc soudů v dané věci rozhodnout je dána a požadujíc, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolání, jež je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř., Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 1 o. s. ř. odmítl jako zjevně bezdůvodné. Učinil tak proto, že po skutkové i právní stránce jde o věc typově shodnou s těmi, které Nejvyšší soud mezi týmiž účastníky (včetně identické organizační složky státu) na téma soudní pravomoci řešil v usneseních ze dne 30. září 2005, sp. zn. 29 Odo 137/2005, 29 Odo 256/2005 a 29 Odo 415/2005, ze dne 30. listopadu 2005, sp. zn. 29 Odo 964/2005, 29 Odo 1068/2005, 29 Odo 1179/2005 a 29 Odo 1202/2005, ze dne 15. února 2006, sp. zn. 29 Odo 61/2006 a ze dne 16. února 2006, sp. zn. 29 Odo 338/2005. Ve všech těchto rozhodnutích, jež musí být dovolatelce známa a na něž Nejvyšší soud odkazuje, zodpověděl otázku kladenou dovoláním shodně s napadeným rozhodnutím, takže zabývat se dovoláním v této věci meritorně pokládá za zbytečné.

Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn tím, že dovolatelce právo na jejich náhradu nevzniklo (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.) a u žalované žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 25. července 2006

JUDr. Petr Gemmel, v.r.

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-ODO-268/2006-1)