# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 Odo 243/2001

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 29 Odo 243/2001
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2001:29.ODO.243.2001.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 31. 7. 2001
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Odvolací soud napadeným usnesením změnil usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 23.3.2000, čj. 48 Cm 71/99-56, kterým soud prvního stupně zastavil řízení ve věci samé, rozhodl o vrácení soudního poplatku žalobci a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náklady řízení, v odvoláním napadeném výroku o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Žalobce zastoupený advokátem podal proti usnesení odvolacího soudu včas dovolání s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném výkladu ustanovení § 146 o. s. ř., a je tedy dán dovolací důvod dle ustanovení § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. Pokud jde o přípustnost dovolání, zastává žalobce názor, že před úpravou zakotvenou v § 238a odst. 1 písm. a) o. s. ř. je třeba dát přednost ústavnímu právu žalobce na spravedlivý proces. Vzhledem k výše uvedenému dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil, a věc vrátil k dalšímu řízení.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 - dále též jen "o. s. ř.\").

Dovolání není přípustné.

Dle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

V případě dovolání směřujícího proti měnícímu usnesení odvolacího soudu lze obecně přípustnost dovolání opřít o ustanovení § 237 a 238a odst. 1 písm. a) o. s. ř.

Přípustnost podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a) o. s. ř. dána není, neboť v tomto případě je přípustnost dovolání proti měnícímu usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení přímo vyloučena [§ 238a odst. 1 písm. a) část věty za středníkem].

Zbývá tedy posoudit podmínky přípustnosti určené v ustanovení § 237 o. s. ř. Vady řízení ve smyslu tohoto ustanovení, k nímž je povinen dovolací soud přihlížet z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) a jejichž existence činí zmatečným (s výjimkami zakotvenými v § 237 odst. 2 o. s. ř.) každé rozhodnutí odvolacího soudu, dovoláním namítány nejsou a z obsahu spisu rovněž nevyplývají.

Nejvyšší soud proto, aniž by nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usnesením odmítl.

Pokud jde o odkaz dovolatele na respektování jeho práva na spravedlivý proces, tak toto jeho právo není výše uvedeným závěrem dovolacího soudu nijak dotčeno.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 4, § 224 odst.1 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. (per analogiam), neboť žalobce, který z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalované v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. července 2001

JUDr. Ivana Š t e n g l o v á , v. r.

předsedkyně senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-ODO-243/2001-1)