# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 Odo 224/2002

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 29 Odo 224/2002
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.224.2002.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 10. 9. 2002
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 243b odst. 4 předpisu č. 99/1963Sb.; § 218 odst. 1 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Napadeným rozsudkem odvolací soud z části změnil rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne 3. prosince 1999, čj. 10 C 273/94-515, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 743.621,- Kč s příslušenstvím, tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobci částku 195.858,- Kč s 3% úrokem od 21. července 1992 do zaplacení. Dále odvolací soud nepřipustil změnu žaloby a rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím.

Žalovaný podal proti rozsudku odvolacího soudu podáním ze dne 5. března 2002 dovolání, které bylo dne 8. března 2002 odevzdáno poště k doručení. Dne 12. března 2002 bylo toto dovolání doručeno Nejvyššímu soudu.

Žalobce ve svém vyjádření k dovolání ze dne 14. 7. 2002 uvádí, že dovolání bylo podáno opožděně, a je proto bezpředmětné. Přesto doporučuje, aby Nejvyšší soud dovolání vyhovil, neboť dle žalobce odvolací soud nesprávně aplikoval ustanovení čl. 10 Ústavy České republiky a další související ustanovení Listiny základních práv a svobod a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 - dále též jen "o.s.ř."). O takový případ jde i v projednávané věci, když odvolací soud věc projednal a rozhodl podle občanského soudního řádu účinného do 31. prosince 2001.

Podle § 240 odst. 1 o.s.ř. může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout, lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§ 240 odst. 2 o.s.ř.).

Rozsudek odvolacího soudu byl, jak vyplývá z doručenky založené ve spisu (čl. 695), žalovanému (jeho zástupci) doručen dne 28. ledna 2002. Téhož dne byl rozsudek doručen i žalobci a nabyl právní moci.

Ve smyslu ustanovení § 57 odst. 2 o.s.ř. byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání 28. únor 2002 (čtvrtek). Dovolání podané žalovaným - přes výslovné poučení odvolacího soudu o zákonné jednoměsíční lhůtě - až 8. března 2002, je tedy opožděné.

Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. opožděné dovolání odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 4, 224 odst.1 a § 146 odst. 2 věty první o.s.ř. (per analogiam), neboť žalovaný, který z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobci v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 10. září 2002

JUDr. Ivana Štenglová, v.r.

předsedkyně senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-ODO-224/2002-1)