# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 Odo 158/2002 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 29 Odo 158/2002 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.158.2002.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 20. 8. 2002 - Datum zveřejnění: 31. 12. 2009 - Dotčené předpisy: § 236 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.; § 218 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. ## Výrok I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 7.575,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její zástupkyně. ## Odůvodnění Vrchní soud v Praze shora označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 23. března 2000, č.j. 42 Cm 285/96-46 v napadeném zamítavém výroku ve věci samé v rozsahu částky 351.599,- Kč a ve výroku o nákladech řízení. Současně co do částky 13.181,- Kč odvolací řízení zastavil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání datované 28. června 2001, doplněné dalším podáním ze dne 4. října 2001. Přípustnost dovolání opíral o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř.") ve znění účinném od 1. 1. 2001, za dovolací důvod označil důvod uvedený v § 241a odst. 3 písm. d) o. s. ř. Nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem spatřoval v závěru, že ve sporu nebyl prokázán vznik smlouvy o dílo mezi účastníky, učiněném po nedostatečném zhodnocení výpovědi svědka J. K., a v tom, že soud neaplikoval ustanovení § 451 odst. 1 občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení na straně žalované. Proto navrhl, aby dovolací soud rozsudek v napadeném rozsahu zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaná ve vyjádření poukázala na nepřípustnost podaného dovolání a snesla argumenty na podporu svého názoru o jeho nedůvodnosti. Proto požadovala, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl. Podle bodu 17., hlavy I, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud ve shodě s bodem 15., hlavy I, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., věc rovněž projednal podle dosavadního znění občanského soudního řádu, což výslovně zmínil v důvodech rozsudku. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. I když dovolatel výslovně uvedl, že dovolání podává proti celému rozsudku odvolacího soudu, po obsahové stránce svými námitkami napadal pouze jeho potvrzující výrok. Nejde-li o vady řízení uvedené v § 237 odst. 1 o. s. ř. (Nejvyšší soud je z obsahu spisu neshledal a dovolatel je ani netvrdil), je dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu přípustné pouze za podmínek stanovených v § 238 odst. 1 písm. b) a § 239 o. s. ř. Protože rozsudek ze dne 23. března 2000 je prvním rozsudkem soudu prvního stupně ve věci, protože odvolací soud přípustnost ve výroku rozsudku nevyslovil a protože žalobce ani návrh na vyslovení přípustnosti dovolání nepodal, není dovolání přípustné ani podle § 238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a § 239 odst. 1 a 2 o. s. ř. Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 o. s. ř. (per analogiam), neboť žalobce procesně zavinil, že dovolání bylo odmítnuto. Náklady řízení vzniklé žalované sestávají ze sazby odměny advokáta v částce 7.500,- Kč podle § 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů a z paušální částky 75,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná navrhnout výkon rozhodnutí. V Brně 20. srpna 2002 JUDr. Ivana Štenglová, v. r. předsedkyně senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-ODO-158/2002-1)