# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 Odo 1493/2005

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 29 Odo 1493/2005
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.1493.2005.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 22. 2. 2006
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 74 předpisu č. 99/1963Sb.; § 102 předpisu č. 99/1963Sb.; § 218 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.; § 236 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

Dovolání se odmítá.

## Odůvodnění

Usnesením ze dne 20. září 2005, č. j. 43 K 21/2004-595, Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl návrh konkursního věřitele MUDr. J. H. a obce V. na nařízení předběžného opatření, kterým mělo být A. B., s. r. o., zakázáno provést dobrovolnou dražbu souboru movitých a nemovitých věcí provozovny sklárny (podniku úpadkyně) v obci V. (bod I. výroku), určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku) a žalobu o určení neplatnosti vyhlášení uvedené dobrovolné dražby a o určení neplatnosti označených znaleckých posudku znalce L. H. vyloučil k samostatnému řízení (bod III. výroku).

Odvolání MUDr. J. H. a obce V. proti bodům I. a II. výroku usnesení soudu prvního stupně pak Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 5. října 2005, č. j. 1 Ko 484/2005-624, odmítl - odkazuje na ustanovení § 12 odst. 1 a odst. 2, § 18 odst. 1, § 27 odst. 2, § 28 odst. 2 a § 66b odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen "ZKV"). Odvolací soud uzavřel, že napadené rozhodnutí je rozhodnutím, které konkursní soud učinil při výkonu dohlédací činnosti a proti kterému není odvolání přípustné.

Proti usnesení odvolacího soudu podal konkursní věřitel MUDr. J. H. (posléze zastoupený advokátem) dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 238 odst. 3 občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř."), namítaje, že jsou dány dovolací důvody ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. a/ a b/ o. s. ř. a dožaduje se zrušení napadeného usnesení.

Dovolání v této věci není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř., lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je nutno poměřovat prostřednictvím ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není dovolání přípustné již proto, že napadené usnesení není usnesením "ve věci samé" ani usnesením měnícím či potvrzujícím. Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání rovněž nezakládají, jelikož nejde o žádný z případů zde uvedených.

Opírá-li dovolatel přípustnost dovolání o ustanovení § 238 odst. 3 o. s. ř., pak k tomu Nejvyšší soud podotýká, že ustanovení § 238 o. s. ř. v rozhodném znění žádný odstavec třetí nemá.

Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného; Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 22. února 2006

JUDr. Zdeněk Krčmář, v. r.

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-ODO-1493/2005-1)