# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 Odo 1413/2005

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 29 Odo 1413/2005
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.1413.2005.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 30. 3. 2006
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb.; § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 22. září 2004, č.j. 13 Cm 1129/2003-20, jímž Krajský soud v Českých Budějovicích určil, že žalobkyně má za úpadkyní S. a. s. pohledávku z titulu částečného nezaplacení faktury včetně úroku z prodlení ve výši 27.563,70 Kč, prvnímu a druhé žalovaným uložil zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na nákladech řízení 7.604,- Kč a žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči třetímu žalovanému.

Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu jeho potvrzujícího výroku o nákladech řízení podali první a druhá žalovaní dovolání, odkazujíce co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."). Dovolatelé namítají, že popřeli pravost a výši žalobkyní přihlášené pohledávky, jelikož tato byla třetím žalovaným "zjištěna" pouze na základě úpadkyní předloženého seznamu nezaplacených faktur. V situaci, kdy soud prvního stupně dospěl k závěru o důvodnosti žaloby až z "dokladů" doložených žalobkyní v průběhu řízení, přičemž první a druhá žalovaní "neměli procesní možnost vzít své popření zpět", považují dovolatelé závěr odvolacího soudu o povinnosti hradit žalobkyni náklady řízení za nesprávný.

Proto požadují, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu ve výrocích o nákladech řízení zrušil.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.

Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání nezakládají proto, že rozhodnutí o nákladech řízení není mezi v těchto ustanoveních taxativně vyjmenovanými usneseními.

Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., když usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, není rozhodnutím ve věci samé (srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud proto, bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 větu první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání prvního a druhé žalovaných bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 30. března 2006

JUDr. Petr Gemmel, v.r.

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-ODO-1413/2005-1)