# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 Od 70/2005 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 29 Od 70/2005 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2006:29.OD.70.2005.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 29. 3. 2006 - Datum zveřejnění: 26. 5. 2015 - Dotčené předpisy: § 12 odst. 2 o. s. ř. ## Výrok Věc vedená u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 47 Cm 80/2004 se Krajskému soudu v Brně nepřikazuje. ## Odůvodnění Žalobkyně se domáhala vydání směnečného platebního rozkazu, kterým by byla stanovena žalovaným povinnost ze směnky ze dne 23.4.2003, splatné 20.12.2003, zaplatit jí společně a nerozdílně směnečný peníz ve výši 4,420.187,- Kč se 6% úrokem z prodlení a odměnu ve výši 14.733,- Kč s odůvodněním, že směnečná pohledávka nebyla dlužníky vyrovnána. Proti směnečnému platebnímu rozkazu vydanému Krajským soudem v Plzni dne 14.7.2004, č.j. 52 Sm 86/2004-12, podali všichni žalovaní námitky. Dalším podáním navrhli, aby z důvodu vhodnosti byla věc přikázána Krajskému soudu v Brně s odůvodněním, že všichni žalovaní patří do stejného ekonomického uskupení, které je vrcholově řízeno sedmým žalovaným, jenž má bydliště v obvodu Krajského soudu v Brně. Žalobkyně s tímto návrhem nesouhlasila, poukázala na to, že čtyři z osmi účastníků mají sídlo v obvodu Krajského soudu v Plzni. Krajský soud v Plzni bez ohledu na návrh žalovaných na delegaci věci a návrh, aby nařízené jednání bylo odročeno, ve věci jednal a vydal dne 5.10.2004, pod č.j. 47 Cm 80/2004-69, rozsudek, kterým předmětný směnečný platební rozkaz zrušil v rozsahu 160.000,-Kč a 6.400,- Kč, ohledně částky 160.000,- Kč řízení zastavil a v ostatním ponechal vůči všem žalovaným v platnosti. Rozhodl také o vrácení soudního poplatku a o náhradě nákladů řízení. Všichni žalovaní se proti tomuto rozsudku odvolali, po výzvě soudu k zaplacení soudního poplatku opět navrhli přikázání věci Krajskému soudu v Brně s odůvodněním, že ve věci rozhodující Krajský soud v Plzni považuje návrh podle § 12 odst. 2 o. s. ř. za účelové oddalování rozhodnutí ve věci a brání účelu a smyslu soudního řízení. Vyslovili názor, že o návrhu na osvobození od soudních poplatků by měl rozhodnout jiný soud. Usnesením ze dne 10.1.2005, č.j. 47 Cm 80/2004-137 nepřiznal Krajský soud v Plzni žalovaným osvobození od soudních poplatků, Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 1.3.2005, č.j. 5 Cmo 61/2005-169, k odvolání žalovaných toto usnesení potvrdil. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 30.5.2005, č.j. 47 Cm 80/2004-180, ve znění usnesení ze dne 1.7.2005, č.j. 47 Cm 80/2004-184 řízení o odvolání žalovaných 1, 2, 3, 4, 5 a 7 zastavil, a usnesení o zastavení řízení ve vztahu k 6. žalovanému zrušil. Poté Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 12.9.2005, č.j. 5 Cm 298/2005-189 ve vztahu k šestému žalovanému rozsudek zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že ani nalézací soud ani odvolací soud není oprávněn rozhodnout autoritativně o návrhu na přikázání věci jinému soudu a předjímat rozhodnutí Nejvyššího soudu jako soudu příslušného. Poté byl spis předložen Nejvyššímu soudu, který jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Krajskému soudu v Plzni) a Krajskému soudu v Brně, jemuž má být věc přikázána (ustanovení § 12 odst. 3 věta první o. s. ř.) návrh na přikázání věci jinému soudu projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána z důvodu vhodnosti jinému soudu podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. Podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána a v případě druhého odstavce citovaného ustanovení též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána. Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému sou by však mělo docházet jen výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon ( čl. 38 Listiny základních práv a svobod publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění (ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného principu. Zákon při tom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací nesmí být totiž navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě. Protože ani jedna z okolností, kterou byl odůvodněn návrh na přikázání věci jinému soudu, není způsobilá odůvodnit průlom do výše citované ústavní zásady, Nejvyšší soud s přihlédnutím k negativnímu stanovisku žalobkyně návrhu na přikázání věci nevyhověl a věc podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. Krajskému soudu v Brně nepřikázal. Pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že tam, kde dosavadní výsledky řízení dokládají, že institut návrhu na delegaci vhodnou ve smyslu ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. je účastníkem řízení zneužíván k obstrukci a cílenému protahování občanského soudního řízení a lze tedy (dle § 2 o. s. ř.) hovořit o zneužití práv na úkor ostatních účastníků řízení, je vskutku namístě nepředkládat věc k rozhodnutí o takovém návrhu nejblíže společně nadřízenému soudu. Soud takovému zneužití procesních institutů mlčky přihlížet nesmí a je-li obstrukce a snaha o průtahy dostatečně zřejmá, musí je postihovat. Každý jiný postup je výsměchem spravedlnosti. Pro výsledek řízení o opravných prostředcích tedy skutečnost, že soud návrh na delegaci vhodnou nepředložil soudu, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána a o věci meritorně rozhodl, může mít význam jen tehdy, dospěje-li soud, který o opravném prostředku rozhoduje, k závěru, že jde o jednání, jež je zneužitím procesních práv účastníka (a jako takové nezasluhuje soudní ochrany), nešlo. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně 29. března 2006 JUDr. František Faldyna, CSc. předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-OD-70/2005-1)