# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 Od 44/2006 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 29 Od 44/2006 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2006:29.OD.44.2006.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 12. 7. 2006 - Datum zveřejnění: 4. 5. 2015 - Dotčené předpisy: § 12 odst. 2 o. s. ř. ## Výrok I. Návrhu žalované 1) na přikázání věci Krajskému soudu v Plzni se nevyhovuje a věc vedená u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 Cm 111/2004 se tomuto soudu nepřikazuje. II. Návrhu žalované 2) na přikázání věci Krajskému soudu v Českých Budějovicích se nevyhovuje a věc vedená u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 Cm 111/2004 se tomuto soudu nepřikazuje. ## Odůvodnění Žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě domáhá se žalobkyně vydání rozhodnutí, kterým by oběma žalovaným bylo uloženo ze směnky vlastní ze dne 26.4.2003 zaplatit jí společně a nerozdílně směnečný peníz ve výši 2,079.845,- Kč spolu se 6% úroky od 20.6.2003 do zaplacení a dále odměnu ve výši 6 932,- Kč a nahradit náklady řízení, vše do 3 dnů od doručení směnečného platebního rozkazu. Následně po podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu, navrhly žalované postupně každá samostatně přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti. Návrhu první žalované na přikázání věci Krajskému soudu v Brně nevyhověl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 21.2.2005, č.j. Ncd 3/2005-71, návrhu druhé žalované, aby věc byla přikázána Krajskému soudu v Hradci Králové nevyhověl Nejvyšší soud usnesením ze dne 31.8.2005, č.j. 29 Od 29/2005-81, ve znění opravného usnesení č.j. 29 Od 29/2005-84. Poté obě žalované každá samostatně podaly návrh na přikázání věci jinému soudu, a to první žalovaná ke Krajskému soudu v Plzni, druhá žalovaná ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Obě žalované své návrhy shodně odůvodnily tím, že u Krajského soudu v Ostravě je proti druhé žalované vedeno jiné soudní řízení (sp. zn. 16 Cm 106/2002) a výsledek tohoto sporu může mít potenciální vliv na průběh tohoto směnečného sporu. Žalobkyně, která se vyjádřila ke každému návrhu samostatně, nesouhlasila s postoupením věci ani Krajskému soudu v Plzni, ani Krajskému soudu v Českých Budějovicích. V podstatě shodně uvedla, že ze skutečnosti, že návrhy byly podány krátce před nařízeným jednáním, vyplývá, že se strany žalovaných jde o účelový postup s cílem dosahovat ve věci průtahy a opakovaně oddalovat vydání rozsudku, který by pro ně mohl být nepříznivý. Poukázala na to, že o předcházejících návrzích již bylo rozhodnuto a navrhla, aby předmětné návrhy byly zamítnuty. Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému Krajskému soudu v Ostravě a Krajskému soudu v Plzni, k němuž má být věc přikázána podle návrhu první žalované a Krajskému soudu v Českých Budějovicích, ke kterému má být věc přikázána podle návrhu druhé žalované (§ 12 odst. 3 věta první o. s. ř.), návrh žalovaných na přikázání věci jinému soudu projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. Podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věta druhá mají účastníci právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána a v případě druhého odstavce citovaného ustanovení též k důvodu, pro který má být přikázána. Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 Listiny základních práv a svobod, publikované pod číslem 2/1993 Sb., ve znění zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě. Návrhy obou žalovaných na přikázání věci jinému soudu neobsahují žádný relevantní důvod pro takový postup. Poukaz na skutečnost, že u Krajského soudu v Ostravě probíhá spor proti druhé žalované, nelze považovat za skutečnost, pro kterou by bylo možno prolomit výše uvedený ústavní princip a věc přikázat jinému soudu podle § 12 odst. 2 o. s. ř. Nejvyšší soud proto návrhům žalovaných nevyhověl a věc jinému soudu, než soudu příslušnému nepřikázal. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek V Brně 12. července 2006 JUDr. František Faldyna, CSc. předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-OD-44/2006-1)