# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 NSCR 88/2020

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 29 NSCR 88/2020
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2020:29.NSCR.88.2020.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 30. 9. 2020
- Datum zveřejnění: 14. 12. 2020
- Klíčová slova: Dovolání, Přípustnost dovolání, Příslušnost soudu funkční, Pořádková pokuta, Insolvenční správce
- Dotčené předpisy: § 104 odst. 1 o. s. ř.; § 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř.; § 243b o. s. ř.; § 243c odst. 1 o. s. ř.; § 81 odst. 2 IZ.

## Výrok

I. Řízení o "dovolání" insolvenčního správce dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. května 2020, č. j. KSBR 52 INS XY, se zastavuje.
II. Dovolání insolvenčního správce dlužnice proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. června 2020, č. j. KSBR 52 INS XY, 1 VSOL XY, se odmítá.

## Odůvodnění

[1] Usnesením ze dne 20. května 2020, č. j. KSBR 52 INS XY, Krajský soud v Brně (dále jen "insolvenční soud") uložil insolvenčnímu správci dlužnice (Ing. Ivu Schneiderkovi) dle § 81 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), pořádkovou pokutu ve výši 2 000 Kč.

[2] K odvolání insolvenčního správce Vrchní soud v Olomouci ve výroku označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu.

[3] Proti usnesení odvolacího soudu a výslovně též proti usnesení insolvenčního soudu podal insolvenční správce dovolání.

[4] Řízení o dovolání insolvenčního správce proti usnesení insolvenčního soudu Nejvyšší soud zastavil podle § 243b věty před středníkem a § 104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), když k projednání takového dovolání není dána funkční příslušnost soudu. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jež je dostupné (stejně jako dále zmíněná rozhodnutí Nejvyššího soudu) i na webových stránkách Nejvyššího soudu.

[5] Dovolání proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné.

[6] Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud rozhodl (lhostejno jak) o odvolání insolvenčního správce proti usnesení, jímž mu insolvenční soud uložil pořádkovou pokutu dle § 81 odst. 2 insolvenčního zákona, není totiž objektivně přípustné.

[7] Prostřednictvím ustanovení § 237 o. s. ř. nelze usuzovat na přípustnost dovolání proto, že tomu brání úprava obsažená v § 238 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. (vylučující přípustnost dovolání též proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o pořádkovém opatření). Podle jiných ustanovení občanského soudního řádu dovolání není též přípustné. Srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2015, sen. zn. 29 NSČR 38/2015, ze dne 31. května 2017, sen. zn. 29 NSČR 97/2017, nebo ze dne 31. července 2017, sen. zn. 29 NSČR 115/2017.

[8] S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění (srov. bod 2., článek II. části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-NSCR-88/2020-1)