# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 NSCR 77/2012 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 29 NSCR 77/2012 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2013:29.NSCR.77.2012.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 19. 12. 2013 - Datum zveřejnění: 6. 1. 2014 - Klíčová slova: Dovolání, Podmínky řízení, Přípustnost dovolání, Zastoupení - Dotčené předpisy: § 241b odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012; § 104 odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012; § 241 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012 ## Výrok I. V rozsahu, ve kterém směřuje proti prvnímu výroku usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. ledna 2012, č. j. KSBR 46 INS 10699/2010, 1 VSOL 793/2011-A-49, a proti té části druhého výroku tohoto usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. listopadu 2011, č. j. KSBR 46 INS 10699/2010-A-39, ve výroku o ustanovení insolvenčního správce, se dovolání odmítá. II. Jinak se dovolací řízení zastavuje. ## Odůvodnění Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením odmítl odvolání dlužníka proti bodu I. výroku usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen "insolvenční soud") ze dne 21. listopadu 2011, č. j. KSBR 46 INS 10699/2010-A-39, kterým insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka (první výrok), a potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech II. a III. výroku, jimiž insolvenční soud prohlásil konkurs na majetek dlužníka a ustanovil insolvenčního správce (druhý výrok). Usnesení odvolacího soudu napadl dlužník dovoláním (č. l. A-51). Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen "o. s. ř."), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Přitom pro rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení jsou ustanovení občanského soudního řádu o přípustnosti dovolání přiměřeně aplikovatelná dle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), V části, v níž směřuje proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání dlužníka proti rozhodnutí insolvenčního soudu o zjištění úpadku, a proti té části druhého výroku napadeného usnesení, jíž odvolací soud potvrdil rozhodnutí insolvenčního soudu ve výroku o ustanovení insolvenčního správce, Nejvyšší soud odmítl dovolání jako objektivně nepřípustné podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř., aniž posuzoval splnění podmínky uvedené v § 241 o. s ř. (§ 241b odst. 2 o. s. ř.). Dovolání totiž v tomto rozsahu není přípustné podle žádného z ustanovení občanského soudního řádu. K výroku o odmítnutí odvolání srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2006, sp. zn. 29 Odo 381/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročník 2006, pod číslem 174, které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu. K výroku o ustanovení insolvenčního správce srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2009, sen. zn. 29 NSČR 4/2009, uveřejněné pod číslem 103/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 39/2009. Při podání dovolání nebyl dovolatel zastoupen advokátem, ani nedoložil, že za něj jedná osoba uvedená v § 21 o. s. ř., která má právnické vzdělání (§ 241 o. s. ř.). Insolvenční soud jej proto usnesením ze dne 30. května 2012, č. j. KSBR 32 INS 10699/2010-A-52, doručeným dovolateli zvlášť dne 3. července 2012 (srov. doručenku u č. l. A-52), vyzval, aby nedostatek povinného zastoupení odstranil do 5 dnů od doručení usnesení. Nedostatek povinného zastoupení dovolatel neodstranil ve lhůtě určené ve výzvě ani později, přes poučení o následcích nečinnosti. Nejvyšší soud proto podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. řízení o jeho dovolání v tomto rozsahu zastavil. Pouze pro úplnost a bez významu pro výsledek dovolacího řízení Nejvyšší soud dodává, že v rozhodnutí o potvrzení usnesení insolvenčního soudu o způsobu řešení úpadku dlužníka je napadené usnesení v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. K tomu srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 2011, sen. zn. 29 NSČR 30/2010, uveřejněné pod číslem 96/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž Nejvyšší soud při výkladu ustanovení § 148 a § 316 insolvenčního zákona formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož, je-li dlužník podnikatelem, kterého z reorganizace vylučuje úprava obsažená v § 316 odst. 3 insolvenčního zákona, lze s rozhodnutím o úpadku spojit bez dalšího i rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužníka. V dané věci je přitom dlužník v likvidaci, což dle § 316 odst. 3 insolvenčního zákona činí reorganizaci nepřípustnou. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 19. prosince 2013 JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-NSCR-77/2012-1)