# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 NSCR 67/2018

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 29 NSCR 67/2018
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2020:29.NSCR.67.2018.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 30. 1. 2020
- Datum zveřejnění: 14. 4. 2020
- Klíčová slova: Dovolání, Přípustnost dovolání
- Dotčené předpisy: § 241a odst. 2 o. s. ř.; § 243c odst. 1 o. s. ř.

## Výrok

Dovolání se odmítá.

## Odůvodnění

Usnesením ze dne 19. června 2017, č. j. KSLB 86 INS XY, 4 VSPH XY, Vrchní soud v Praze potvrdil bod I. výroku usnesení ze dne 7. dubna 2017, č. j. KSLB 86 INS XY, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen "insolvenční soud") zjistil úpadek dlužníka (V. K.).

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal dlužník dovolání datované 2. srpna 2017, doplněné podáním ze dne 11. dubna 2018 advokáta Mgr. Jana Zrnovského, který byl ustanoven zástupcem dlužníka usnesením insolvenčního soudu ze dne 7. února 2018, č. j. KSLB 86 INS XY.

Podle § 241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř."), v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a).

Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace či jen odkaz na § 237 o. s. ř. (či jeho části). K vymezení přípustnosti srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb.

Vymezuje-li dovolatel v dané věci přípustnost dovolání tak, že "přípustnost dovolání dovozuje podle § 241a odst. 2 a 3 občanského soudního řádu", jde o nezpůsobilé vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Dovolání tak trpí vadou, jež nebyla ve lhůtě (§ 241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněna a pro tuto vadu nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 a § 243f odst. 2 o. s. ř. odmítl.

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z článku II, bodu 2., zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-NSCR-67/2018-1)