# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 NSCR 62/2015 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 29 NSCR 62/2015 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2017:29.NSCR.62.2015.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 31. 5. 2017 - Datum zveřejnění: 14. 8. 2017 - Klíčová slova: Přípustnost dovolání - Dotčené předpisy: § 3 odst. 1 IZ.; § 3 odst. 2 IZ.; § 243c odst. 1 o. s. ř.; § 243c odst. 2 o. s. ř. ## Výrok Dovolání se odmítá. ## Odůvodnění Usnesením ze dne 1. prosince 2014, č. j. KSLB 54 INS XY, Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen "insolvenční soud") mimo jiné zjistil úpadek dlužníka J. I. (bod I. výroku) a insolvenčním správcem ustanovil Ing. Romana Světlého (bod II. výroku). V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze k odvolání dlužníka potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě I. výroku. Odvolací soud - odkazuje na ustanovení § 3 odst. 1 až 3, § 136 odst. 1, § 141 a § 143 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) - ve shodě s insolvenčním soudem dospěl k závěru, že je prokázán úpadek dlužníka ve formě platební neschopnosti, neboť v řízení bylo zjištěno, že dlužník má jednak vůči prvnímu a třetímu insolvenčnímu navrhovateli, jednak vůči dalším (blíže označeným) věřitelům splatné závazky (v celkové výši 89.692.206,51 Kč) po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, přičemž dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Dovolání dlužníka, jež může být přípustné jen podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř."), a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 o. s. ř. Učinil tak proto, že dovolací námitkou spočívající na argumentaci, že insolvenční soud odňal dovolateli svým postupem možnost zúčastnit se jednání, vystihuje dovolatel (z obsahového hlediska) tzv. zmatečnostní vadu řízení podle § 229 odst. 3 o. s. ř. Taková vada ale není způsobilým dovolacím důvodem (k jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost) a pro její posouzení proto nelze připustit dovolání. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jehož závěry se prosazují i v režimu občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 (respektive v aktuálním znění), jak dokládá např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 NSČR 84/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2014, sen. zn. 29 NSČR 113/2014, uveřejněné pod číslem 40/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Dovolání pak nečiní přípustným ani výhrady dovolatele, podle kterých se soudy nižších stupňů nijak nevypořádaly s (dlužníkem uplatněnou) námitkou, že první insolvenční navrhovatel ve spolupráci s druhou insolvenční navrhovatelkou "uměle vytvářejí podmínky vedoucí k závěru, že dlužník je v úpadku". Prostřednictvím uvedené argumentace dovolatel neotevírá jakoukoliv otázku, jež by mohla zvrátit závěr, že je (se zřetelem ke skutkovým závěrům soudů nižších stupňů o existenci dalších věřitelů s pohledávkami po lhůtě splatnosti) v úpadku ve formě platební neschopnosti; jde tak o námitky, jež objektivně nejsou schopny zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí a tudíž o námitky pro výsledek dovolacího řízení právně bezcenné. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 31. května 2017 JUDr. Jiří Z a v á z a l předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-NSCR-62/2015-1)