# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 NSCR 49/2019

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 29 NSCR 49/2019
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2019:29.NSCR.49.2019.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 27. 6. 2019
- Datum zveřejnění: 10. 9. 2019
- Klíčová slova: Přípustnost dovolání, Dovolání
- Dotčené předpisy: § 241a odst. 2 o. s. ř.

## Výrok

Dovolání se odmítá.

## Odůvodnění

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 29. října 2018, č. j. MSPH 77 INS XY, jímž Městský soud v Praze (dále jen "insolvenční soud") zrušil schválené oddlužení dlužnice J. Š. (bod I. výroku) a insolvenční řízení zastavil (bod II. výroku).
Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice prostřednictvím svého zástupce dovolání datované 30. dubna 2019.

Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že se striktně řídil právní úpravou, ale nevzal v úvahu sociální a lidskou stránku celé záležitosti, a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k novému projednání. K přípustnosti dovolání dovolatelka neuvádí ničeho

Podle § 241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř."), je obligatorní náležitostí dovolání požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části).

K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Srov. ostatně též stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16.

Údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, se z dovolání (posuzováno podle jeho celého obsahu) nepodává. Pouhá žádost dlužnice, aby "Nejvyšší soud zvážil právní i lidské postavení dlužnice, posoudil všechny zákonné možnosti," o přípustnosti dovolání nevypovídá ničeho.

Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.

S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění (srov. bod 2., části první článku II. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-NSCR-49/2019-1)