# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 NSCR 34/2019

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 29 NSCR 34/2019
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2019:29.NSCR.34.2019.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 31. 7. 2019
- Datum zveřejnění: 19. 10. 2019
- Klíčová slova: Přípustnost dovolání, Vady podání
- Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.

## Výrok

Dovolání se odmítá.

## Odůvodnění

Krajský soud v Ostravě (dále jen "insolvenční soud") usnesením ze dne 26. července 2018, č. j. KSOS 39 INS XY, mimo jiné zjistil úpadek dlužníka J. N. (bod I. výroku) a prohlásil konkurs na majetek dlužníka, s tím, že konkurs bude řešen jako nepatrný (bod II. výroku).

K odvolání dlužníka Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech I. a II. výroku.

Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání (A-49).

Podle § 241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř."), v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a).

Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace či jen odkaz na § 237 o. s. ř. (či jeho části). K vymezení přípustnosti srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen "R 80/2013"), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16.

V usnesení ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 (a dále i v R 80/2013 nebo v usnesení ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 ICdo 43/2013), Nejvyšší soud vysvětlil, že dovolací námitka, že "vyřešená právní otázka v této věci má být dovolacím soudem posouzena jinak", není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání. Takové vymezení přípustnosti významově neodpovídá (ve smyslu § 237 o. s. ř.) požadavku, aby "dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak".

V tomto případě dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. "ve vyřešení a posouzení právní otázky dovolacím soudem jinak, než byla posouzena odvolacím soudem". Jedná se o nezpůsobilé vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Dovolání tak trpí vadou, jež nebyla ve lhůtě (§ 241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněna a pro tuto vadu nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 a § 243f odst. 2 o. s. ř. odmítl.

S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-NSCR-34/2019-1)