# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 NSCR 24/2017 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 29 NSCR 24/2017 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2017:29.NSCR.24.2017.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 13. 4. 2017 - Datum zveřejnění: 23. 6. 2017 - Klíčová slova: Předběžné opatření - Dotčené předpisy: § 113 IZ.; § 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř.; § 5 IZ. ## Výrok Dovolání se odmítá. ## Odůvodnění Usnesením ze dne 3. března 2016, č. j. KSBR 28 INS 27141/2015-A-56, rozhodl Krajský soud v Brně (dále jen "insolvenční soud") o návrhu předběžného insolvenčního správce dlužníka [Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s. (dále též jen "společnost A")] na nařízení předběžného opatření tak, že: [1] Zakázal dlužníku jakkoli nakládat s označenou licencí, udělenou 23. listopadu 2010 (dále jen "licence č. 1") [bod I. výroku]. [2] Zakázal společnosti FAIPON s. r. o. (dále jen "společnost F") jakkoli nakládat s označenou licencí, udělenou 2. prosince 2015 (dále jen "licence č. 2") [bod II. výroku]. [3] Určil, že dlužník je oprávněn činit veškerá právní jednání nebo procesní úkony ve vztahu k licenci č. 1 pouze s předchozím souhlasem předběžného správce (bod III. výroku). [4] Přikázal společnosti ČEZ Prodej, s. r. o. (dále jen "společnost Č"), aby veškerá plnění ve prospěch dlužníka nebo společnosti F vyplývající z označených smluv o výkupu elektřiny z obnovitelných zdrojů plnila ode dne vydání předběžného opatření na zvláštní účet zřízený předběžným insolvenčním správcem (bod IV. výroku). [5] Uložil předběžnému insolvenčnímu správci zřízení onoho zvláštního účtu do 3 dnů od doručení rozhodnutí (bod V. výroku) a povolil mu použití tam zaslaných prostředků jen na hrazení nutných výdajů spojených s provozem označeného fotovoltaického zdroje (bod VI. výroku). [6] Zamítl návrh na nařízení předběžného opatření, podle kterého by společnost F byla oprávněna činit veškerá právní jednání nebo procesní úkony ve vztahu k licenci č. 2 pouze s předchozím souhlasem předběžného insolvenčního správce (bod VII. výroku). [7] Určil, že rozhodnutí je účinné okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku (bod VIII. výroku). K odvolání společnosti F, prvního insolvenčního navrhovatele a dlužníka Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením: [1] Změnil usnesení insolvenčního soudu v bodech I., II. a III. výroku tak, že návrh na nařízení předběžného opatření zamítl (první výrok). [2] Potvrdil usnesení insolvenčního soudu v té části bodu IV. výroku, která se týkala dlužníka (druhý výrok). [3] Změnil usnesení insolvenčního soudu v té části bodu IV. výroku, která se týkala společnosti F, tak, že potud návrh na vydání předběžného opatření zamítl (třetí výrok). Proti měnícím výrokům usnesení odvolacího soudu podala společnost A (nynější insolvenční správce dlužníka) dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř."), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené části rozhodnutí změnil tak, že usnesení insolvenčního soudu se potud potvrzuje. Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako objektivně nepřípustné. Učinil tak proto, že podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné též proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o předběžném opatření. O tom, že úprava nepřípustnosti dovolání (tam, kde by jinak mohlo být přípustné dle § 237 o. s. ř.) proti rozhodnutím o předběžných opatřeních dle § 238 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. neodporuje (jde-li o rozhodnutí o předběžných opatřeních vydaná insolvenčním soudem v insolvenčním řízení) zásadám, na kterých spočívá insolvenční řízení [srov. ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), na které potud poukazuje dovolatel], Nejvyšší soud nemá žádných pochyb. Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud rozhodoval o odvolání proti usnesení insolvenčního soudu o návrhu na nařízení předběžného opatření v insolvenční věci, odmítl Nejvyšší soud (bez dalšího) jako nepřípustné (s poukazem na ustanovení § 238 odst. 1 písm. f/ o. s. ř.) např. usnesením ze dne 29. září 2014, sen. zn. 29 NSČR 92/2014 [usnesení je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněné níže) dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu], nebo usnesením ze dne 29. září 2014, sen. zn. 29 NSČR 98/2014 (ústavní stížnost proti němu podanou odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 5. května 2015, sp. zn. II. ÚS 3894/2014, dostupným na webových stránkách Ústavního soudu). Podle jiných ustanovení (§ 238a o. s. ř.) dovolání též není přípustné. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolateli, dlužníku, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 13. dubna 2017 JUDr. Zdeněk K r č m á ř předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-NSCR-24/2017-1)