# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 NSCR 21/2025

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 29 NSCR 21/2025
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2025:29.NSCR.21.2025.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 27. 2. 2025
- Datum zveřejnění: 21. 3. 2025
- Klíčová slova: Insolvenční řízení, Nepřípustnost dovolání
- Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.; § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř.

## Výrok

I. Řízení o "dovolání" proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. července 2024, č. j. MSPH 93 INS 3363/2024-B-11, se zastavuje.
II. Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. listopadu 2024, č. j. MSPH 93 INS 3363/2024, 3 VSPH 1043/2024-B-24, se odmítá.

## Odůvodnění

1. Usnesením ze dne 10. července 2024, č. j. MSPH 93 INS 3363/2024-B-11, Městský soud v Praze (dále též jen "insolvenční soud") mj. neschválil oddlužení dlužníka J. Š. (bod IV. výroku) a na jeho majetek prohlásil konkurs, který bude projednán jako nepatrný (body V. a VI. výroku).
2. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech IV. a V. výroku.

3. Proti usnesením soudů obou stupňů podal dlužník dovolání.

4. Insolvenční soud přitom nepochybil, jestliže dovolatele nevyzval ke splnění podmínky uvedené v § 241 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř."), neboť z obsahu spisu (A-2) se podává, že dovolatel má právnické vzdělání (srov. § 241 odst. 2 písm. a/ a odst. 4 o. s. ř.).

5. Nejvyšší soud předesílá, že dovolání výslovně směřuje i proti usnesení insolvenčního soudu. K projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně však není dána funkční příslušnost soudu; Nejvyšší soud proto řízení o "dovolání" v tomto rozsahu bez dalšího zastavil podle § 104 odst. 1 o. s. ř. (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

6. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Dle § 237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

7. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje (ani jen) pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části).

8. K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, či usnesení ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16.

9. Výše uvedenému požadavku přitom dovolatel v projednávané věci nedostál, neboť v dovolání (posouzeném z obsahového hlediska i v jiných jeho částech) není ohledně předpokladů přípustnosti dovolání uvedeno ničeho.

10. Nadto je dovolání vadné i pro nedostatek vymezení dovolacího důvodu. Rozhodnutí odvolacího soudu lze totiž v dovolacím řízení přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.). Důvod dovolání je třeba vymezit tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (§ 241a odst. 3 o. s. ř.). Pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu a nesouhlas s jeho rozhodnutím v tomto ohledu nepostačuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2013, sp. zn. 32 Cdo 1389/2013).

11. Na žádném místě svého podání dovolatel nevymezil důvod dovolání způsobem požadovaným § 241a odst. 3 o. s. ř., tedy uvedením právního posouzení věci, které považuje za nesprávné, a vyložením, v čem nesprávnost tohoto právního posouzení spočívá.

12. Současně platí, že o obligatorní náležitosti je možné dovolání doplnit jen po dobu trvání lhůty k dovolání (srov. § 241b odst. 3 o. s. ř.), aniž by soud byl povinen o tom dovolatele poučit a k doplnění dovolání ho vyzvat - srov. § 243b o. s. ř., dle něhož § 43 o. s. ř. pro dovolací řízení neplatí.

13. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 a § 243f odst. 2 o. s. ř., neboť trpí vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.

14. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-NSCR-21/2025-1)