# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 NSCR 203/2017 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 29 NSCR 203/2017 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2018:29.NSCR.203.2017.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 27. 3. 2018 - Datum zveřejnění: 4. 6. 2018 - Klíčová slova: Vady řízení, Reorganizace, Úpadek - Dotčené předpisy: § 79 předpisu č. 90/2012Sb.; § 229 odst. 1 písm. f) o. s. ř.; § 148 odst. 1 IZ.; § 316 odst. 5 IZ. ## Výrok Dovolání se odmítá. ## Odůvodnění Vrchní soud v Olomouci k odvolání dlužníka (Moravskoslezská agrární s. r. o.) a věřitele č. 3 (LEVAPLECK LTD. - dále jen "věřitel L") usnesením ze dne 7. června 2017, č. j. KSBR 28 INS 27033/2015, 4 VSOL 101/2017-A-136, potvrdil usnesení ze dne 10. června 2016, č. j. KSBR 28 INS 27033/2015-A-92, ve výrocích, jimiž Krajský soud v Brně (dále jen "insolvenční soud") zjistil úpadek dlužníka, na jeho majetek prohlásil konkurs, insolvenčním správcem ustanovil Administraci insolvencí CITY TOWER, v. o. s. a zamítl návrh věřitele L na povolení reorganizace dlužníka (první výrok) a odmítl dovolání dlužníka (jako podané neoprávněnou osobou) proti výroku usnesení insolvenčního soudu o zamítnutí návrhu věřitele L na povolení reorganizace dlužníka. Proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, které Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."). Učinil tak proto, že v mezidobí (po podání dovolání) se Nejvyšší soud většinou dovolatelem předestřených otázek zabýval v usneseních ze dne 16. listopadu 2017, sen. zn. 29 NSČR 181/2017, ze dne 29. listopadu 2017, sen. zn. 29 NSČR 109/2017, sen. zn. 29 NSČR 116/2017 a sen. zn. 29 NSČR 117/2017, ze dne 30. listopadu 2017, sen. zn. 29 NSČR 118/2017 a sen. zn. 29 NSČR 119/2017, a ze dne 21. prosince 2017, sen. zn. 29 NSČR 107/2017 a sen. zn. 29 NSČR 120/2017, jimiž odmítl typově shodná dovolání (založená na obdobné dovolací argumentaci) v jiných insolvenčních věcech. V označených usneseních, na něž v podrobnostech odkazuje, Nejvyšší soud shledal dovolání nepřípustnými z důvodů, které lze shrnout tak, že: 1) Otázku pojetí koncernu podle § 79 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích), předestírá dovolatel Nejvyššímu soudu ve spojení s námitkou, že v jeho věci rozhodoval nezákonný soudce; jelikož nešlo (dle dovolatele) o věc koncernově propojenou s věcí vedenou u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSBR 28 INS 25210/2013, neměla být přidělena do soudního oddělení č. 28. Touto argumentací však dovolatel z obsahového hlediska vystihuje tzv. zmatečnostní vadu řízení ve smyslu ustanovení § 229 odst. 1 písm. f) o. s. ř., spočívající v tom, že soud byl nesprávně obsazen; srov. např. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2010, sp. zn. 21 Cdo 1316/2008, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 2012, pod číslem 16. Taková "zmatečnostní" vada však není způsobilým dovolacím důvodem; k jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost a pro její posouzení proto nelze připustit dovolání. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jehož závěry se prosazují i v režimu občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013, jak dokládá např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 NSČR 84/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2014, sen. zn. 29 NSČR 113/2014, uveřejněné pod číslem 40/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. 2) V rovině posouzení, zda lze s rozhodnutím o úpadku dlužníka spojit (rovnou) rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem [§ 148 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona)] pak závěry odvolacího soudu nevybočují z mezí ustálené judikatury Nejvyššího soudu; k tomu srov. - s přihlédnutím ke změnám, jichž s účinností od 1. ledna 2014 [po novele provedené zákonem č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 313/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů] doznalo ustanovení § 316 insolvenčního zákona - usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 2011, sen. zn. 29 NSČR 30/2010, uveřejněné pod číslem 96/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen "R 96/2011"). K uvedenému zbývá dodat, že dovolání nečiní přípustným ani námitka nesprávnosti závěru odvolacího soudu, že o návrhu na povolení reorganizace se v případě nepřípustné reorganizace rozhodovat nemusí. V situaci, kdy insolvenční soud o návrhu na povolení reorganizace rozhodl (tak, že jej zamítl) a odvolací soud toto rozhodnutí (ve výroku) potvrdil, je úvaha odvolacího soudu o nadbytečnosti rozhodování o takovém návrhu činěna jako obiter dictum a napadené rozhodnutí na vyřešení této právní otázky nespočívá. Závěr odvolacího soudu, podle něhož mohla být reorganizace přípustná jen podle § 316 odst. 5 insolvenčního zákona, avšak dlužník v určené lhůtě nepředložil věřiteli přijatý reorganizační plán (k tomu srov. již výše citované R 96/2011 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. února 2012, sen. zn. 29 NSČR 12/2012), a ani v souladu s § 316 odst. 6 insolvenčního zákona nepožádal o prodloužení lhůty pro jeho předložení, dovolatel v dovolání nezpochybňuje. Konečně k výhradám, jež dovolatel uplatňuje (ve vztahu k té části usnesení odvolacího soudu, jíž bylo potvrzeno usnesení insolvenčního soudu ve výroku o zjištění dlužníkova úpadku) proti závěru, že v řízení byla osvědčena aktivní věcná legitimace insolvenčního navrhovatele (respektive proti způsobu, jakým odvolací soud dospěl k tomuto závěru), lze doplnit, že v situaci, kdy dovolatel neotevírá dovolacímu přezkumu jakoukoliv otázku, jež by mohla zvrátit závěr, že je (bez zřetele k tomu, zda insolvenční navrhovatel v projednávané věci doložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku) v úpadku ve formě předlužení (tj. že má více věřitelů, přičemž souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku), jde o námitky, jež objektivně nejsou schopny zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí a tudíž o námitky pro výsledek dovolacího řízení právně bezcenné. Jinak řečeno, ani účinné zpochybnění pohledávek insolvenčního navrhovatele by nemělo vliv na správnost závěru odvolacího soudu o splnění podmínek pro zjištění úpadku dlužníka. K tomu srov. dále např. důvody R 96/2011, v němž Nejvyšší soud (vycházeje z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2010, sen. zn. 29 NSČR 30/2009, uveřejněného pod číslem 14/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2010, sen. zn. 29 NSČR 24/2009) ozřejmil, že zkoumání toho, zda insolvenční navrhovatel má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, má při rozhodování o insolvenčním návrhu význam jen do rozhodnutí o dlužníkově úpadku. V řízení o odvolání dlužníka proti rozhodnutí o úpadku je skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, právně bez významu (určující je, zda je dlužník i tak v úpadku). Srov. též usnesení ze dne 29. srpna 2018, sen. zn. 29 NSČR 182/2017, jímž Nejvyšší soud odmítl obsahově totožné dovolání tamního dlužníka (ILANOVE s. r. o.). Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek V Brně dne 27. března 2018 JUDr. Petr Gemmel předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-NSCR-203/2017-1)