# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 NSCR 180/2022

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 29 NSCR 180/2022
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2022:29.NSCR.180.2022.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 30. 8. 2022
- Datum zveřejnění: 6. 11. 2022
- Klíčová slova: Insolvenční správce (odvolání, zproštění)
- Dotčené předpisy: § 32 IZ.

## Výrok

Dovolání se odmítá.

## Odůvodnění

1. Usnesením ze dne 24. května 2022, č. j. KSUL 92 INS XY, Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "insolvenční soud"), mimo jiné zamítl návrhy dlužnice (J. D.) ze dne 6. dubna 2022 a ze dne 11. dubna 2022 (vždy ve znění doplnění ze dne 2. května 2022), aby zprostil funkce insolvenčního správce dlužnice (saluka v. o. s.) [body I. a II. výroku].

2. K odvolání dlužnice Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 1. července 2022, č. j. KSUL 92 INS XY, 4 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech I. a II. výroku.

3. Dovolání dlužnice proti usnesení odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění, pro dovolací řízení rozhodném (dále též jen "o. s. ř."), a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.

4. Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je souladné se závěry, jež Nejvyšší soud přijal k výkladu ustanovení § 32 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), především v usnesení ze dne 26. srpna 2015, sen. zn. 29 NSČR 2/2014, uveřejněném pod číslem 48/2016 Sb. rozh. obč., a v usnesení ze dne 26. srpna 2015, sen. zn. 29 NSČR 93/2014, uveřejněném pod číslem 58/2016 Sb. rozh. obč.

5. V nich Nejvyšší soud vysvětlil, že ustanovení § 32 odst. 1 insolvenčního zákona patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností.

6. V označených rozhodnutích dále Nejvyšší soud zdůraznil, že rozhodovací praxi soudů při výkladu ustanovení § 32 odst. 1 insolvenčního zákona sjednotil již tím, že pod číslem 91/2014 Sb. rozh. obč. uveřejnil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. června 2014, sen. zn. 2 VSOL 358/2014, podle něhož důležitým důvodem pro zproštění funkce insolvenčního správce ve smyslu ustanovení § 32 odst. 1 insolvenčního zákona je zejména skutečnost, že při výkonu funkce neplní insolvenční správce řádně povinnosti vyplývající pro něj z ustanovení § 36 insolvenčního zákona, liknavě provádí soupis majetkové podstaty, zpeněžuje majetek náležející do majetkové podstaty v rozporu s ustanovením § 225 odst. 4 nebo s ustanovením § 226 odst. 5 insolvenčního zákona, nebo že nesplnil povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce. Takovým důvodem může být též skutečnost, že insolvenční správce bezdůvodně nesplní závazný pokyn insolvenčního soudu nebo zajištěného věřitele, nebo že nerespektuje soudní rozhodnutí o vyloučení majetku z majetkové podstaty. V závislosti na míře a intenzitě pochybení insolvenčního správce může vést soud ke zproštění správce funkce i zjištění ojedinělého, leč závažného, porušení důležité povinnosti stanovené zákonem nebo uložené soudem.

7. Napadené rozhodnutí nevybočuje z mezí těchto závěrů způsobem vyžadujícím korekci prostřednictvím věcného přezkumu závěrů odvolacího soudu soudem dovolacím. Důvod připustit dovolání na základě argumentace v něm obsažené tak dán není.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-NSCR-180/2022-1)