# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 NSCR 177/2022

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 29 NSCR 177/2022
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2022:29.NSCR.177.2022.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 31. 8. 2022
- Datum zveřejnění: 14. 11. 2022
- Klíčová slova: Vady podání
- Dotčené předpisy: § 241s odst. 2 o. s. ř.; § 243c odst. 1 o. s. ř.; § 243f odst. 2 o. s. ř.; § 237 o. s. ř.

## Výrok

Dovolání se odmítá.

## Odůvodnění

1. Usnesením ze dne 10. února 2022, č. j. KSBR 33 INS XY, Krajský soud v Brně (dále jen "insolvenční soud") zrušil schválené oddlužení dlužnice K. N. (výrok I.), prohlásil na její majetek konkurs s tím, že bude projednáván jako nepatrný (výroky II. a III.), a dále rozhodl, že usnesení je účinné od okamžiku zveřejnění v insolvenčním rejstříku (výrok IV.).

2. K odvolání dlužnice Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu jako věcně správné.

3. Proti unesení odvolacího soudu podala dlužnice včasné dovolání (B-45), v němž namítá nesprávné právní posouzení věci.

4. Podle § 241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") je obligatorní náležitostí dovolání požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje (ani jen) pouhá citace textu § 237 o. s. ř. (či jeho části).

5. K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, a ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16.

6. V dané věci dovolatelka v dovolání výslovně nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení § 237 o. s. ř. považuje za splněné (pouze citovala označené zákonné ustanovení), a takový údaj neplyne (nelze jej dovodit) ani z obsahu dovolání. Dovolatelka v dovolání ani neformulovala žádnou právní otázku, na jejímž řešení spočívá rozhodnutí odvolacího soudu, a která by měla být přezkoumána dovolacím soudem.

7. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 a § 243f odst. 2 o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-NSCR-177/2022-1)