# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 NSCR 177/2017 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 29 NSCR 177/2017 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2017:29.NSCR.177.2017.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 31. 10. 2017 - Datum zveřejnění: 29. 12. 2017 - Klíčová slova: Insolvence, Oddlužení, Dovolací důvody - Dotčené předpisy: § 395 odst. 1 písm. b) předpisu č. 182/2006Sb.; § 241a odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb. ve znění do 29.09.2017 ## Výrok Dovolání se odmítá. ## Odůvodnění Usnesením ze dne 26. ledna 2017, č. j. KSPH 63 INS XY, Krajský soud v Praze (dále jen "insolvenční soud") mimo jiné zamítl návrh dlužníka ( F. F.) na povolení oddlužení (bod I. výroku) a prohlásil konkurs na majetek dlužníka (bod II. výroku). Šlo v pořadí o druhé rozhodnutí insolvenčního soudu o návrhu dlužníka na povolení oddlužení, když první rozhodnutí obsažené v bodech II. a III. výroku usnesení ze dne 15. července 2016, č. j. KSPH 63 INS XY, jímž insolvenční soud dlužníkův návrh na povolení oddlužení odmítl a prohlásil konkurs na jeho majetek, zrušil Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 16. září 2016, č. j. KSPH 63 INS XY, 1 VSPH XY a věc v tomto rozsahu vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech I. a II. výroku. Odvolací soud - odkazuje na ustanovení § 389 odst. 1 a § 395 odst. 1 písm. b/ zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) - uzavřel, že dlužník nedisponuje majetkem ani příjmy, které by zajišťovaly uspokojení nezajištěných věřitelů při oddlužení alespoň v rozsahu 30 % jejich pohledávek, přičemž souhlas některého z věřitelů s nižším plněním nebyl doložen. Přitom vyšel (mimo jiné) z toho, že pro účely oddlužení zpeněžením majetkové podstaty lze výtěžek zpeněžení majetku, který by mohl sloužit k uspokojení nezajištěných věřitelů, odhadovat toliko částkou 280.000 Kč. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, které Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř."). Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, odpovídá závěrům přijatým Nejvyšším soudem již v usnesení ze dne 29. září 2010, sen. zn. 29 NSČR 6/2008, uveřejněným pod číslem 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (usnesení je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu). Vytýká-li dovolatel soudům nižších stupňů, že nerespektovaly jeho návrh na povolení oddlužení, v němž garantoval 100 % uspokojení oprávněných pohledávek nezajištěných věřitelů, když nepřihlédly zejména ke znaleckému posudku, jímž prokazoval hodnotu svého majetku, a nevyslechly znalce, který by vyvrátil pochybnosti o hodnotě tohoto majetku, pak přehlíží, že nesprávná (neúplná) skutková zjištění nejsou způsobilým dovolacím důvodem (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Nadto platí, že ani samo hodnocení důkazů (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Namítá-li dovolatel v dané souvislosti, že hodnota jeho majetku (aktiv) je prokazatelně vyšší, je-li dovolatel ve vztahu k tomuto majetku osobou s dispozičními oprávněními, pak přehlíží, že v případě jím navrhovaného způsobu oddlužení zpeněžením majetkové podstaty je ohledně majetku náležejícího do majetkové podstaty v době schválení oddlužení osobou s dispozičními oprávněními insolvenční správce (§ 408 odst. 1 věta první insolvenčního zákona). V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části výroku usnesení odvolacího soudu, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě II. výroku o prohlášení konkursu na majetek dlužníka, je samostatným důvodem pro odmítnutí dovolání také (především) okolnost, že dovolací argumentace žádnou svou částí nezpochybňuje předpoklady pro vydání rozhodnutí o prohlášení konkursu. Výrok o prohlášení konkursu na majetek dlužníka má povahu výroku závislého na výroku o zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. V režimu ustanovení § 242 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. by tedy byl automaticky odklizen (zrušen), kdyby Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným a důvodným v rozsahu, v němž odvolací soud napadeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku o neschválení oddlužení. To však nic nemění na skutečnosti, že směřuje-li dovolání i proti tomuto výroku, nemůže být přípustné, jestliže neobsahuje žádné důvody, pro které by nemohl samostatně obstát výrok o prohlášení konkursu. Srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2011, sen. zn. 29 NSČR 12/2011, uveřejněné pod číslem 110/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i (k přípustnosti dovolání) důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. 29 NSČR 45/2010, uveřejněného pod číslem 86/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 31. října 2017 Mgr. Milan Polášek předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-NSCR-177/2017-1)