# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 NSCR 176/2018

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 29 NSCR 176/2018
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2019:29.NSCR.176.2018.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 31. 1. 2019
- Datum zveřejnění: 20. 4. 2019
- Klíčová slova: Insolvenční řízení, Úpadek
- Dotčené předpisy: § 5 písm. a) IZ.; § 143 odst. 3 IZ.

## Výrok

Dovolání se odmítá.

## Odůvodnění

Usnesením ze dne 31. ledna 2018, č. j. KSPL 53 INS XY, Krajský soud v Plzni (dále jen "insolvenční soud") mimo jiné zjistil úpadek dlužníka M. S. (bod I. výroku), insolvenčním správcem ustanovil společnost Záveská a spol., v. o. s., (bod II. výroku) a prohlásil konkurs na majetek dlužníka (bod III. výroku).
K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě I., II. a III. výroku.

Odvolací soud uzavřel, že dlužník je v úpadku "ve formě insolvence podle § 3 odst. 1 insolvenčního zákona", neboť je po dobu delší 3 měsíců v prodlení s plněním svých splatných závazků v celkové výši 1 636 889,03 Kč vůči 7 věřitelům. Přitom v insolvenčním řízení neosvědčil a neprokázal, že má majetek, z něhož je schopen uhradit všechny osvědčené splatné závazky. Příčiny vzniku platební neschopnosti jsou v poměrech dané věci irelevantní, neboť nejde o případ podle § 143 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).

Proti usnesení odvolacího soudu "ve všech výrocích (resp. výroku jediném)" podal dlužník dovolání, které Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), odmítl jako nepřípustné.

Tvrdí-li dovolatel, že se nenachází v úpadku, neboť minimální hodnota jeho majetku (jak plyne ze znaleckého posudku doručeného dne 12. října 2018 do insolvenčního spisu) přesahuje 2 400 000 Kč, zatímco závazky dosahují maximální částky 2 040 950,70 Kč, pak uvádí nové skutečnosti a důkazy, jež v odvolacím řízení (ani v řízení před insolvenčním soudem) neuplatnil. K novým skutečnostem a důkazům však dovolací soud nemůže přihlédnout (§ 241a odst. 6 o. s. ř.).

Namítá-li dovolatel, že odvolací soud opomenul na danou věc aplikovat zásadu uvedenou v § 5 písm. a/ insolvenčního zákona, a dospěl tak k nesprávnému závěru, že dovolatelem tvrzené příčiny vzniku platební neschopnosti jsou v poměrech dané věci irelevantní, pak opomíjí závěry, jež Nejvyšší soud učinil v usnesení ze dne 29. června 2011, sen. zn. 29 NSČR 21/2010 (na toto rozhodnutí přiléhavě odkázal odvolací soud).

V něm Nejvyšší soud mimo jiné uvedl:

1/ Argument, podle něhož platební neschopnost dlužníka způsobilo protiprávní jednání třetí osoby, lze použít jako důvod zamítnutí insolvenčního návrhu jen tehdy, osvědčí-li dlužník, že takto vzniklou platební neschopnost bude schopen odvrátit do 3 měsíců od splatnosti svých peněžitých závazků.

2/ O rozpor s § 5 písm. a/ insolvenčního zákona zde nejde, když není zřejmé, jaký ekonomický smysl má přežívání ekonomického subjektu, jehož majetková sféra byla protiprávním konáním třetí osoby poškozena tak, že není ani po uplynutí přiměřené lhůty (vymezené v § 143 odst. 3 insolvenčního zákona dobou do 3 měsíců po splatnosti peněžitých závazků) plnit své závazky po lhůtě splatnosti věřitelům, kteří tuto platební neschopnost nezpůsobily.

Jestliže odvolací soud neaplikoval na danou věc § 143 odst. 3 insolvenčního zákona, nijak se neodchýlil od judikatury Nejvyššího soudu.

V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku o ustanovení insolvenčního správce (bod II. výroku) a ve výroku o prohlášení konkursu na majetek dlužníka (bod III. výroku), dovolatel žádnou argumentaci způsobilou samostatně založit přípustnost dovolání proti těmto výrokům neuplatňuje. K tomu srov. závěry formulované např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2011, sen. zn. 29 NSČR 12/2011, uveřejněném pod číslem 110/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-NSCR-176/2018-1)