# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 NSCR 171/2016 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 29 NSCR 171/2016 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2017:29.NSCR.171.2016.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 20. 12. 2017 - Datum zveřejnění: 12. 3. 2018 - Klíčová slova: Přistoupení do řízení, Zpětvzetí návrhu na zahájení řízení, Zastavení řízení, Insolvenční návrh - Dotčené předpisy: § 130 odst. 2 IZ.; § 107 IZ. ve znění do 30.06.2017 ## Výrok I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. ## Odůvodnění Usnesením ze dne 16. března 2016, č. j. MSPH 96 INS XY, rozhodl Městský soud v Praze (dále jen "insolvenční soud") o insolvenčním návrhu ze dne 14. ledna 2016, jímž se (tehdy jediný) insolvenční navrhovatel T SERVIS s. r. o. (dále jen "první insolvenční navrhovatel") domáhal zjištění úpadku dlužníka CE Media s. r. o., tak, že insolvenční řízení zastavil (bod I. výroku), rozhodl o vrácení části uhrazeného soudního poplatku prvnímu insolvenčnímu navrhovateli a o náhradě nákladů řízení (body II. a III. výroku). Z obsahu insolvenčního spisu se podává, že: 1/ Insolvenční řízení bylo zahájeno dne 14. ledna 2016 návrhem prvního insolvenčního navrhovatele. 2/ Podáním ze dne 14. března 2016 (A-11), doručeným soudu téhož dne, vzal první insolvenční navrhovatel svůj návrh zpět. 3/ Usnesením ze dne 16. března 2016, č. j. MSPH 96 INS XY, insolvenční soud insolvenční řízení zastavil. 4/ Návrhem (A-14) doručeným insolvenčnímu soudu dne 18. března 2016 přistoupila do insolvenčního řízení společnost Pavleye Artist Management And Production s. r. o. (dále jen "společnost P"). 5/ Společnost P postoupila svou pohledávku uplatňovanou v insolvenčním řízení na společnost VEXTOR CAPITAL s. r. o. (dále jen "druhý insolvenční navrhovatel"). Podáním doručeným insolvenčnímu soudu dne 9. května 2016 (P3-3) navrhla společnost P, aby soud rozhodl o procesním nástupnictví tak, že na jeho místo nastupuje druhý insolvenční navrhovatel. 6/ Návrhem (A-26) doručeným insolvenčnímu soudu dne 12. května 2016 přistoupila do insolvenčního řízení I. P. (dále jen "třetí insolvenční navrhovatelka"). Zároveň s tímto návrhem podala odvolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. března 2016, č. j. MSPH 96 INS XY, kterým bylo insolvenční řízení zastaveno. 7/ Insolvenční soud usnesením ze dne 14. června 2016, č. j. MSPH 96 INS XY, rozhodl, že do insolvenčního řízení vstupuje místo společnosti P druhý insolvenční navrhovatel. K odvolání třetí insolvenční navrhovatelky Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení insolvenčního soudu ze dne 16. března 2016, č. j. MSPH 96 INS XY. Odvolací soud dospěl k závěru, že třetí insolvenční navrhovatelka "netvrdila v odvolání žádné skutečnosti svědčící o nesprávnosti napadeného usnesení a pouze namítala své přistoupení k insolvenčnímu návrhu". Odvolací soud proto měl rozhodnutí insolvenčního soudu za věcně správné, neboť třetí insolvenční navrhovatelka nezpochybnila zpětvzetí insolvenčního návrhu prvním insolvenčním navrhovatelem a k samotnému přistoupení k insolvenčnímu návrhu pak nelze přihlížet [§ 146 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění účinném do 30. června 2017 - dále jen "insolvenční zákon"]. Proti usnesení odvolacího soudu podala třetí insolvenční navrhovatelka dovolání, které Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."). Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je v řešení dovoláním předestřené otázky (výkladu § 107 odst. 3 insolvenčního zákona v rozhodném znění) v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. V usnesení ze dne 28. března 2012, sen. zn. 29 NSČR 20/2012, uveřejněném pod číslem 98/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen "R 98/2012"), jakož i v usnesení ze dne 28. března 2012, sen. zn. 29 NSČR 21/2012, uveřejněném pod číslem 99/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud dovodil, že považuje-li se "další insolvenční návrh" (v intencích § 107 odst. 1 věty první insolvenčního zákona) za "přistoupení k řízení" o původním insolvenčním návrhu, nelze s ním dále zacházet jako se samostatným insolvenčním návrhem; jde o podání, které nemá (nevyvolává) účinky zahájení insolvenčního řízení. To mimo jiné znamená, že dnem, kdy došel insolvenčnímu soudu, u kterého probíhá řízení o původním insolvenčním návrhu, "další insolvenční návrh", nedošlo k zahájení nového samostatného insolvenčního řízení, že pro takového dalšího insolvenčního navrhovatele platí stav řízení, do něhož tímto způsobem přistoupil (§ 107 odst. 2 insolvenčního zákona), a že při posuzování právních vztahů mezi účastníky insolvenčního řízení nemůže insolvenční soud vycházet z toho, že by se další insolvenční navrhovatel (samostatně, svým insolvenčním návrhem) vůbec něčeho domáhal. V důvodech R 98/2012 Nejvyšší soud rovněž vysvětlil, že pro další insolvenční návrh, který došel insolvenčnímu soudu poté, co původní insolvenční návrh odmítl pro vady (§ 142 písm. a/ insolvenčního zákona), případně poté, co řízení o původním insolvenčním návrhu zastavil pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit nebo který se nepodařilo odstranit, nebo pro zpětvzetí původního insolvenčního návrhu (§ 142 písm. b/ insolvenčního zákona), eventuálně poté, co zamítl původní insolvenční návrh (§ 142 písm. c/ a d/ insolvenčního zákona), se prosadí úprava obsažená v § 107 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona s omezeními plynoucími z § 107 odst. 3 insolvenčního zákona (z pravidla obsaženého v § 107 odst. 2 insolvenčního zákona v takovém případě plyne, že námitky, které nemůže v odvolacím řízení uplatnit původní insolvenční navrhovatel, nenáleží ani dalšímu insolvenčnímu navrhovateli). Jinými slovy řečeno, jestliže po rozhodnutí o zastavení řízení (§ 130 odst. 1 insolvenčního zákona) pro zpětvzetí insolvenčního návrhu (§ 129 insolvenčního zákona) do insolvenčního řízení přistoupí podle § 107 insolvenčního zákona nový insolvenční navrhovatel a podá proti rozhodnutí insolvenčního soudu o zastavení řízení odvolání, pak musí přijmout stav (bez dalšího pro něj platí) řízení v době jeho přistoupení, což mimo jiné znamená, že odvoláním může brojit (pouze) proti tomu, že v době, kdy bylo insolvenční řízení zastaveno, nebyly pro toto zastavení splněny podmínky (např. proto, že zde zpětvzetí návrhu nebylo). Postup podle § 130 odst. 2 insolvenčního zákona je možný pouze za předpokladu, že k přistoupení podle § 107 insolvenčního zákona dojde do vydání rozhodnutí o zastavení řízení pro zpětvzetí insolvenčního návrhu (jiným insolvenčním navrhovatelem). Pro úplnost zbývá dodat, že ačkoliv toto insolvenční řízení vůči dlužníku bylo zastaveno, úpadek dlužníka byl zjištěn v následně zahájeném insolvenčním řízení usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. října 2017, č. j. MSPH 96 INS XY, jímž byl současně prohlášen konkurs na majetek dlužníka. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 243c odst. 3 větu první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání třetí insolvenční navrhovatelky bylo odmítnuto a dlužníku podle obsahu spisu žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., části prvním článku II. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolatelce a dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 20. prosince 2017 Mgr. Milan Polášek předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-NSCR-171/2016-1)