# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 NSCR 17/2021

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 29 NSCR 17/2021
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2021:29.NSCR.17.2021.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 31. 3. 2021
- Datum zveřejnění: 12. 6. 2021
- Klíčová slova: Nepřípustnost dovolání subjektivní [ Nepřípustnost dovolání ]
- Dotčené předpisy: § 218 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb.; § 243c odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb.; § 185 předpisu č. 182/2006Sb.

## Výrok

Dovolání se odmítá.

## Odůvodnění

1. Usnesením ze dne 11. září 2020, č. j. KSPH 72 INS XY, Krajský soud v Praze (dále jen "insolvenční soud"):

[1] Odmítl přihlášku pohledávky věřitele č. 10 P. K. (dále jen "věřitel č. 10"), s tím, že se k ní pro vady nepřihlíží (bod I. výroku).

[2] Určil, že právní mocí usnesení končí účast věřitele č. 10 v insolvenčním řízení dlužníků (G. a T. F.) [bod II. výroku].

2. K odvolání věřitele č. 10 Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 8. prosince 2020, č. j. KSPH 72 INS XY, 1 VSPH XY, změnil usnesení insolvenčního soudu tak, že přihláška pohledávky věřitele č. 10 se neodmítá a účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení dlužníků nekončí.

3. Dovolání insolvenčního správce dlužníků proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl jako subjektivně nepřípustné podle ustanovení § 243c odst. 1 a 3 věty první ve spojení s ustanovením § 218 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.").

4. Zkoumání, zda je dovolání objektivně přípustné (v daném případě podle § 237 o. s. ř.), předchází - ve smyslu ustanovení § 243c odst. 3, § 240 odst. 1 a § 218 písm. b/ o. s. ř. - posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání.

5. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 29. září 2010, sen. zn. 29 NSČR 32/2010, uveřejněném pod číslem 52/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen "Sb. rozh. obč."), vysvětlil, že insolvenční správce je zvláštním procesním subjektem [srov. ustanovení § 9 písm. d/ zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona)], který se pokládá za účastníka insolvenčního řízení tam, kde je rozhodováno o jeho právech a povinnostech. Legitimace k podávání příslušných návrhů a opravných prostředků proti rozhodnutím insolvenčního soudu mu jinak přísluší jen v rozsahu, ve kterém mu ji insolvenční zákon (ať již výslovně, nebo ve vazbě na povahu věci) přiznává.

6. Insolvenční zákon v ustanovení § 185 ani na jiném místě nepřiznává insolvenčnímu správci legitimaci k podání dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud změnil usnesení insolvenčního soudu o odmítnutí přihlášky pohledávky věřitele pro vady tak, že se přihláška pohledávky neodmítá. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. května 2014, sen. zn. 29 NSČR 109/2013, uveřejněné pod číslem 104/2014 Sb. rozh. obč.

7. Insolvenční správce proto není osobou oprávněnou podat dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud změnil usnesení insolvenčního soudu o odmítnutí přihlášky pohledávky věřitele pro vady tak, že se přihláška pohledávky neodmítá.

8. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

9. Odmítnutím dovolání v přiměřené lhůtě se stal bezpředmětným (bez nutnosti o něm samostatně rozhodovat) i dovolatelův návrh na odklad právní moci napadeného usnesení; ostatně, zjevná bezúspěšnost takového návrhu se podává z ustanovení § 90 insolvenčního zákona.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-NSCR-17/2021-1)