# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 NSCR 131/2018

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 29 NSCR 131/2018
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2018:29.NSCR.131.2018.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 27. 9. 2018
- Datum zveřejnění: 10. 12. 2018
- Klíčová slova: Přípustnost dovolání
- Dotčené předpisy: § 241a odst. 2 o. s. ř.

## Výrok

Dovolání se odmítá.

## Odůvodnění

[1] Usnesením ze dne 16. května 2018, č. j. KSHK 41 INS XY, Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "insolvenční soud"):

1/ Rozvrhl mezi nezajištěné věřitele dlužníka částku 3.830.885,77 Kč, představující výtěžek zpeněžení majetkové podstaty dlužníka, s tím, že zjištěné pohledávky těchto věřitelů budou takto poměrně uspokojeny z 19,1 %, a určil konkrétní částky, jež insolvenční správce dlužníka rozdělí mezi tyto věřitele (bod I. výroku).

2/ Uložil insolvenčnímu správci dlužníka splnit rozvrhové usnesení do 30 dnů od právní moci usnesení (bod II. výroku) a podat o tom insolvenčnímu soudu do 15 dnů od splnění rozvrhového usnesení písemnou zprávu (bod IV. výroku).

3/ Vyzval věřitele, jejichž pohledávka bude uspokojena, aby insolvenčnímu správci sdělili bankovní spojení nebo adresu pro výplatu určených částek (bod III. výroku).

[2] K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 11. června 2018, č. j. KSHK 41 INS XY, 1 VSPH, potvrdil usnesení insolvenčního soudu.

[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje pouze odkazem na ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř.") ["Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř." (článek III. odst. 3 dovolání)]. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

[4] Nejvyšší soud odmítl dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř., jelikož dovolatel způsobem odpovídajícím požadavku ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. nevymezil důvod přípustnosti dovolání.

[5] K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb.

[6] Údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, se z dovolání (posuzováno podle jeho obsahu) nepodává a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.

[7] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Srov. k tomu dále (ve vazbě na skutečnost, že insolvenční řízení bylo zahájeno před 1. lednem 2014) i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014, uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

[8] O návrhu dlužníka na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení již Nejvyšší soud samostatným výrokem nerozhodoval. Pro úplnost budiž dodáno, že v intencích ustanovení § 90 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), podle ustanovení § 243 o. s. ř. nelze odložit vykonatelnost ani právní moc dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu vydaného v insolvenčním řízení.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-NSCR-131/2018-1)