# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 NSCR 115/2018

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 29 NSCR 115/2018
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2019:29.NSCR.115.2018.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 27. 6. 2019
- Datum zveřejnění: 3. 9. 2019
- Klíčová slova: Insolvence, Úroky, Oddlužení
- Dotčené předpisy: § 171 odst. 1 IZ.; § 290 odst. 1 IZ.; § 171 odst. 2 IZ.; § 292 IZ.

## Výrok

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. května 2018, č. j. KSPL 51 INS XY, 3 VSPH XY, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

## Odůvodnění

Usnesením ze dne 28. listopadu 2017, č. j. KSPL 51 INS XY, Krajský soud v Plzni (dále jen "insolvenční soud") [mimo jiné] vyslovil souhlas s tím, aby insolvenční správce vydal zajištěnému věřiteli ze zpeněžení předmětu zajištění (ve výroku blíže označeného) výtěžek ve výši 217.944 Kč spolu s úrokem ve výši 17 % ročně z částky 173.867 Kč od 14. května 2016 do zaplacení.
K odvolání insolvenčního správce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu.

Odvolací soud se plně ztotožnil se závěrem insolvenčního soudu, že v případě, kdy je úpadek dlužníka řešen oddlužením, postupuje soud podle § 171 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a nikoli podle ustanovení § 171 odst. 2 až 4 insolvenčního zákona, jež představují speciální právní úpravu ve vztahu k § 171 odst. 1 insolvenčního zákona. Jiný výklad by totiž dle odvolacího soudu i soudu insolvenčního vedl k závěru o nadbytečnosti § 171 odst. 1 insolvenčního zákona, který by nebyl aplikovatelný na žádný způsob řešení úpadku dlužníka.

Proti usnesení odvolacího soudu podal insolvenční správce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř."), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.

Konkrétně dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně posoudil otázku, "zda je zajištěná pohledávka (v rozsahu zajištění) úročena i v případě, že úpadek dlužníka je řešen oddlužením a předmět zajištění je zpeněžován jinak, než podle § 290 odst. 1 insolvenčního zákona".

Dovolatel má za to, že je-li předmět zajištění zpeněžen jinak než podle § 290 insolvenčního zákona, nelze aplikovat ustanovení § 171 insolvenčního zákona. Není zde totiž rozumného důvodu, pro který by mělo být postavení zajištěného věřitele jiné (lepší) v oddlužení a jiné (horší) v konkursu.

Proto dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (ve znění účinném od 30. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., když dovolatelem zpochybněné právní posouzení věci - řešení otázky aplikace § 171 odst. 1 insolvenčního zákona- se odchýlilo od (již) ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.

Nejvyšší soud se otázkou, kterou předkládá dovolatel dovolacímu soudu k posouzení, po podání dovolání v této věci již zabýval v usnesení ze dne 27. září 2018, sen. zn. 29 NSČR 175/2016, které bylo na jednání občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, jež se konalo dne 13. března 2019, schváleno k publikaci do Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 29. ledna 2019, sp. zn. II. ÚS 4161/18. V tomto usnesení (od jehož závěru není důvod se odchýlit ani v poměrech této věci a na něž v podrobnostech odkazuje) Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého (také) při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty se pohledávka zajištěného věřitele úročí podle ustanovení § 171 insolvenčního zákona jen tehdy, je-li majetková podstata zpeněžena (v intencích § 290 insolvenčního zákona) jedinou smlouvou.

Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem (co do závěru o obecné aplikaci § 171 odst. 1 insolvenčního zákona v oddlužení) není správné, Nejvyšší soud jeho rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-NSCR-115/2018-1)