# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 NSCR 101/2023

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 29 NSCR 101/2023
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2024:29.NSCR.101.2023.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 26. 9. 2024
- Datum zveřejnění: 22. 10. 2024
- Klíčová slova: Dovolání (vady), Vady podání, Nepřípustnost dovolání
- Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.; § 241a odst. 2 o. s. ř.; § 241b odst. 3 o. s. ř.; § 243c odst. 1 o. s. ř.; § 243f odst. 2 o. s. ř.

## Výrok

Dovolání se odmítá.

## Odůvodnění

1. Usnesením ze dne 17. dubna 2023, č. j. KSOS 12 INS 27922/2019-B-64, Krajský soud v Ostravě (dále též jen "insolvenční soud") uložil dlužnici povinnost vydat insolvenční správkyni (JUDr. Kateřině Pavlíkové) ke zpeněžení tam specifikovaný nemovitý majetek náležející do majetkové podstaty, tedy ideální spoluvlastnický podíl o velikosti ½ na nemovitostech zapsaných na LV č. XY, vedených pro katastrální území XY (dále též jen "nemovitost").
2. K odvolání dlužnice Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu.

3. Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř."), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která má být dovolacím soudem posouzena jinak. Tvrdí, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil.

4. K dovolání se vyjádřila insolvenční správkyně, která navrhuje, aby dovolací soud dovolání zamítl.

5. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Dle § 237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

6. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje (ani jen) pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části).

7. Z ustálených judikaturních závěrů Nejvyššího soudu rovněž vyplývá, že spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit. To, že "vyřešená právní otázka v této věci má být dovolacím soudem posouzena jinak", není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ani v režimu § 238a o. s. ř. (o žádné z tam označených rozhodnutí ostatně ve věci nejde), ani v režimu § 237 o. s. ř. K tomu srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013.

8. K vymezení přípustnosti dovolání srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, či usnesení ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16.

9. V dané věci dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. ve vyřešení právní otázky, která má být "dovolacím soudem posouzena jinak". Jde tak o nezpůsobilé vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Dovolání proto trpí vadou, jež nebyla ve lhůtě (§ 241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněna, a pro tuto vadu nelze v dovolacím řízení pokračovat.

10. Mělo-li být dovolání přípustné proto, že "dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak" (srov. znění § 237 o. s. ř.), šlo by o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř. jen tehdy, bylo-li by z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelky) dovolací soud odchýlit. Ani takový údaj se však z dovolání (posuzovaného dle jeho obsahu) nepodává.

11. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 a § 243f odst. 2 o. s. ř.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-NSCR-101/2023-1)