# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 NSCR 101/2015 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 29 NSCR 101/2015 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2016:29.NSCR.101.2015.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 28. 1. 2016 - Datum zveřejnění: 1. 4. 2016 - Klíčová slova: Přikázání věci (delegace), Insolvence - Dotčené předpisy: § 12 odst. 2 o. s. ř. ## Výrok Věc vedená u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 36 INS 1652/2010, se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Českých Budějovicích. ## Odůvodnění Ve shora označené věci je u Krajského soudu v Ostravě (dále též jen "insolvenční soud") vedeno insolvenční řízení na majetek dlužníka KOMI GROUP s. r. o. Usnesením ze dne 11. května 2010, č. j. KSOS 36 INS 1652/2010-A-28, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka a ustanovil insolvenčního správce. Usnesením ze dne 30. června 2010, č. j. KSOS 36 INS 1652/2010-B-15, prohlásil insolvenční soud konkurs na majetek dlužníka. Podáním z 5. května 2015 (B-57) [doplněným podáním z 5. června 2015 (B-70, B-73)] navrhl věřitel INKVIZITOR s. r. o. (dále jen "věřitel I"), aby věc byla z důvodu vhodnosti přikázána jinému insolvenčnímu soudu, a to Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Návrh odůvodnil poukazem na možnost hospodárnějšího, rychlejšího nebo zejména po skutkové stránce spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci jiným než místně příslušným (potud odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. listopadu 2013, sp. zn. 21 Nd 311/2013, které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu). Podle věřitele I vyplývá ze soupisu majetkové podstaty, z výslechů (označených) svědků v trestní věci, pro kterou byl přerušen excindační spor týkající se majetkové podstaty dlužníka a ze seznamu přihlášených věřitelů (většina věřitelů má svá sídla v jižních Čechách), že veškerá podnikatelská činnost dlužníka byla vykonávána v jižních Čechách; tam se nachází i jediný insolvenční správkyní sepsaný majetek dlužníka (nemovitosti) jakož i jeho účetnictví a bylo tam přesunuto (rozhodnutím jediného společníka ze dne 19. ledna 2010) i sídlo dlužníka. Dle věřitele I se tak jeví vhodnějším vedení insolvenčního řízení na majetek dlužníka u Krajského soudu v Českých Budějovicích. Potud věřitel I poukazuje na "ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu", především na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. října 2012, sen. zn. 29 NSČR 69/2012. Uvádí dále, že ač insolvenční řízení trvá od roku 2010, z insolvenčního rejstříku je zřejmé, že se v něm nic neděje a lze tedy konstatovat, že "je na samém počátku". K návrhu na přikázání věci se nesouhlasně vyjádřili dlužník (B-59), insolvenční správkyně (B-61), věřitel VEKRA plastová okna s. r. o. (B-65), věřitel Česká republika - Česká správa sociálního zabezpečení (B-66), věřitel Remmers s. r. o. (B-67) a Krajské státní zastupitelství v Ostravě, které vstoupilo do insolvenčního řízení (B-79). Návrh na přikázání věci podpořil věřitel Oberbank AG (B-64). Podle ustanovení § 12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř."), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3). Nejvyšší soud zkoumal návrh na přikázání věci z důvodu vhodnosti jako soud nejblíže společně nadřízený Krajskému soudu v Ostravě, u nějž je věc vedena, i Krajskému soudu v Českých Budějovicích, jemuž má být věc přikázána (§ 12 odst. 3 věta první o. s. ř.). Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu; srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Okolnosti, kterými věřitel I odůvodňuje návrh na přikázání věci, nejsou natolik zásadní, aby v nich bylo možno spatřovat důvod k přikázání věci z důvodu vhodnosti, a to především s přihlédnutím k délce, po kterou probíhá insolvenční řízení u Krajského soudu v Ostravě, k zásadním rozhodnutím, které tento soud ve věci vydal (rozhodnutí o úpadku, rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužníka), k četným procesním úkonům onoho soudu, jež plynou z insolvenčního spisu a k nesouhlasnému postoji výše označených subjektů. Poukaz věřitele I na usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 69/2012 je nepřiléhavý, když to se týkalo insolvenčního řízení ve stadiu před rozhodnutím o úpadku dlužníka. Nejvyšší soud tak po zvážení všech právně významných okolností dospěl k závěru, že v poměrech projednávané věci není dán důvod prolomit zásadu vyjádřenou v článku 38 Listiny základních práv a svobod. Proto návrhu věřitele I nevyhověl. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; věřiteli, který navrhl přikázání věci, dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 28. ledna 2016 JUDr. Zdeněk K r č m á ř předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-NSCR-101/2015-1)