# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 Nd 415/2016 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 29 Nd 415/2016 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2017:29.ND.415.2016.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 31. 5. 2017 - Datum zveřejnění: 7. 8. 2017 - Klíčová slova: Přikázání věci (delegace) - Dotčené předpisy: § 12 odst. 2 o. s. ř. ## Výrok Věc vedená u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 55 C 151/2015 se nepřikazuje z důvodu vhodnosti k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 1. ## Odůvodnění Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Městskému soudu v Brně dne 14. února 2015 se žalobce (Ing. Z. S.) domáhá po prvním žalovaném (E. S.) zaplacení částky 364.021 Kč s příslušenstvím. Usnesením ze dne 7. září 2016, č. j. 55 C 151/2015-29, pak Městský soud v Brně k návrhu žalobce připustil, aby do řízení přistoupil jako další účastník druhá žalovaná (společnost DOGTOWN Invest s. r. o. v likvidaci). Podáním ze dne 16. března 2016 žalobce navrhl, aby označená věc byla z důvodu vhodnosti přikázána k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Důvody k takovému postupu přitom spatřoval jednak v tom, že druhá žalovaná má sídlo v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 1 a žalobce i "řada svědků, kteří by k věci měli vypovídat", mají bydliště v Praze, jednak ve skutečnosti, že daný spor se týká závazků vyplývajících ze smlouvy o dílo, jejímž předmětem byla "investice v P.". Podle ustanovení § 12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3). Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený Městskému soudu v Brně, u nějž je věc vedena, i Obvodnímu soudu pro Prahu 1, jemuž má být věc přikázána (§ 12 odst. 3 věta první o. s. ř.), dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou podmínky pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. splněny. Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba - jako výjimku - vykládat restriktivně. Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Srov. v této souvislosti též nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Důvody uváděné žalobcem přitom Nejvyšší soud natolik závažnými, aby byly způsobilé prolomit výše popsané ústavní principy, neshledal. Okolnost, že žalobce, druhá žalovaná, případně svědci, jejichž výslech bude v řízení navržen, nemají bydliště (sídlo) v obvodu Městského soudu v Brně, bez dalšího důvodem pro přikázání věci jinému soudu není. Situace, kdy některý z účastníků, jejich zástupců či svědků nemá bydliště (sídlo) v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými zdravotními, finančními a jinými problémy, jsou (obecně vzato) spíše běžné a nemohou samy o sobě přikázání věci jinému soudu přesvědčivě odůvodnit (k tomu srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013). Ohledně postupu soudu při dokazování žalobce navíc zjevně přehlíží možnost předvídanou ustanovením § 39 o. s. ř. Závěr o tom, že přikázání věci jinému soudu by přispělo k rychlejšímu a hospodárnějšímu projednání věci, pak bez dalšího nezakládá ani skutečnost, že předmětem sporu je nárok ze smlouvy týkající se "investice v P." (rozuměj nárok ze smlouvy o dílo, jejímž předmětem bylo zpracování projektové dokumentace pro stavební úpravy objektu nacházejícího se v obvodu tohoto jiného soudu). Ze všech výše uvedených důvodů Nejvyšší soud návrhu na přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc tomuto soudu nepřikázal. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 31. května 2017 JUDr. Jiří Z a v á z a l předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-ND-415/2016-1)