# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 ICdo 79/2022

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 29 ICdo 79/2022
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2022:29.ICDO.79.2022.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 31. 5. 2022
- Datum zveřejnění: 8. 8. 2022
- Klíčová slova: Přípustnost dovolání
- Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř.; § 41 odst. 2 o. s. ř.; § 237 o. s. ř.; § 241b odst. 3 o. s. ř.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem (pro uznání) ze dne 31. srpna 2018, č. j. 45 ICm XY, určil, že žalobce (Statutární město Teplice) má za dlužnicí (A. P.) vykonatelnou pohledávku v celkové výši 18.011,- Kč; týmž (byť nikoli pro uznání) rozsudkem dále určil, že žalobce má za dlužnicí po právu vykonatelnou pohledávku v celkové výši 432.601,50 Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Vrchní soud v Praze k odvolání žalované rozsudkem ze dne 1. března 2022, č. j. 45 ICm XY, 102 VSPH XY (KSUL 45 INS XY):

Změnil rozsudek pro uznání ze dne 31. srpna 2018, č. j. 45 ICm XY, tak, že se nevydává, a žalobu "v rozsahu návrhu na určení pohledávky ve výši 18.011,- Kč" odmítl (první výrok). Dále rozsudek ze dne 31. srpna 2018, č. j. 45 ICm XY, ve vyhovujícím výroku ve věci samé o určení pravosti vykonatelné pohledávky ve výši 432.601,50 Kč potvrdil (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (třetí a čtvrtý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná opravný prostředek.

Jelikož při jeho podání nesplňovala podmínku určenou ustanovením § 241 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), soud prvního stupně jí ustanovil pro dovolací řízení zástupce JUDr. Přemysla Kamenáře, advokáta. Ustanovený zástupce podáním ze dne 2. května 2022 sdělil soudu prvního stupně, že není schopen dovolání "náležitě" doplnit, když mu žalovaná nebyla schopna poskytnout žádné (natož relevantní) informace.

Nejvyšší soud dovolání žalované odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř.

Učinil tak proto, že dovolání (posuzováno podle jeho obsahu - § 41 odst. 2 o. s. ř.) neobsahuje žádný údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení § 237 o. s. ř. považuje za splněné.

K tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, a ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen "R 4/2014"), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14, ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14, ze dne 12. srpna 2015, sp. zn. IV. ÚS 3548/14 a ze dne 3. února 2016, sp. zn. I. ÚS 891/15).

Srov. dále též stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb.

Současně je zjevné, že dovolatelka nijak nevymezila ani důvod dovolání, tj. právní posouzení věci, na něm rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, a které pokládá za nesprávné, včetně toho, v čem spočívá tato nesprávnost (srov. § 237 a § 241b odst. 3 o. s. ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta poslední o. s. ř.).

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-ICDO-79/2022-1)