# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 ICdo 74/2016

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 29 ICdo 74/2016
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2016:29.ICDO.74.2016.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 8. 9. 2016
- Datum zveřejnění: 10. 11. 2016
- Klíčová slova: Příslušnost soudu funkční, Příslušnost soudu věcná, Dovolání
- Dotčené předpisy: § 104 odst. 1 o. s. ř.; § 104a odst. 2 o. s. ř.

## Výrok

Řízení o "dovolání" žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. dubna 2016, č. j. 31 ICm 4087/2015, 13 VSOL 206/2015-41 (KSBR 31 INS 25648/2014), se zastavuje.

## Odůvodnění

Usnesením ze dne 29. dubna 2016, č. j. 31 ICm 4087/2015, 13 VSOL 206/2015-41 (KSBR 31 INS 25648/2014), rozhodl Vrchní soud v Olomouci, že k projednání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 31 ICm 4087/2015 jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy (bod I. výroku) a určil, že po právní moci usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Okresnímu soudu v Třebíči (bod II. výroku).

Proti tomuto usnesení podal žalobce "dovolání", domáhaje se jeho zrušení s tím, že v dané věci jsou věcně příslušné krajské soudy.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ustanovení § 104a odst. 2 o. s. ř. pak určuje, že má-li okresní nebo krajský soud za to, že není věcně příslušný, předloží věc se zprávou o tom svému nadřízenému vrchnímu soudu, jestliže věc podle jeho názoru náleží do věcné příslušnosti okresních, krajských nebo vrchních soudů, popřípadě soudů zřízených k projednávání a rozhodování věcí určitého druhu, nebo Nejvyššímu soudu, jestliže věc podle jeho názoru náleží do věcné příslušnosti Nejvyššího soudu. Účastníci řízení mají právo se k tomuto postupu a k soudem uváděným důvodům vyjádřit. Vrchní soud (Nejvyšší soud) pak rozhodne, které soudy jsou k projednání a rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni, není-li sám věcně příslušný.

Ve shodě s dikcí ustanovení § 104a odst. 2 o. s. ř. není pochyb o tom, že "dovoláním" napadené rozhodnutí je rozhodnutím "nadřízeného" vrchního soudu. Pojem "nadřízený soud", je-li použit občanským soudním řádem v souvislosti s rozhodováním o určení věcné příslušnosti soudu, vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoli ze vztahů instančních a s pojmem "odvolací soud" jej zaměňovat nelze (srov. též stanovisko pléna Nejvyššího soudu z 27. června 1996, Plsn 1/96, uveřejněné pod číslem 48/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Rozhoduje-li tedy vrchní soud o tom, které soudy (okresní nebo krajské) jsou věcně příslušné k projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni, není jeho rozhodnutí rozhodnutím odvolacího soudu (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. července 2004, sp. zn. 29 Odo 627/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 8, ročníku 2004, pod číslem 149). Funkční příslušnost soudu k projednání "dovolání" proti rozhodnutí nadřízeného soudu přitom občanský soudní řád neupravuje.

Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o "dovolání" žalobce zastavil (§ 104 odst. 1, § 243b o. s. ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 8. září 2016

JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-ICDO-74/2016-1)