# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 ICdo 64/2017 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 29 ICdo 64/2017 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2019:29.ICDO.64.2017.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 30. 4. 2019 - Datum zveřejnění: 5. 8. 2019 - Klíčová slova: Insolvence, Majetková podstata, Podmínky řízení - Dotčené předpisy: § 289 odst. 3 IZ.; § 159 IZ. ## Výrok I. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. prosince 2016, č. j. 179 ICm XY, 104 VSPH XY (MSPH 79 INS XY), a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. září 2016, č. j. 179 ICm XY, se zrušují a řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů. ## Odůvodnění Žalobou ze dne 6. září 2016 se žalobce (J. K.) domáhal určení neplatnosti kupní smlouvy ze dne 26. dubna 2016, kterou první žalovaná (Zdeňka Pechancová) jako insolvenční správkyně dlužníka D. M., za účasti třetího žalovaného jako vedlejšího účastníka smlouvy, zpeněžila (blíže označené) nemovitosti (dále jen "sporné nemovitosti") ve vlastnictví dlužníka prodejem mimo dražbu druhému žalovanému (P. T.). Usnesením ze dne 30. září 2016, č. j. 179 ICm XY, Městský soud v Praze (dále jen "insolvenční soud") žalobu odmítl jako opožděnou (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (body II. výroku) Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání žalobce potvrdil usnesení insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý a třetí výrok). Odvolací soud přitakal insolvenčnímu soudu v závěru o opožděnosti podané žaloby. Přitom zdůraznil, že platnost smlouvy, kterou došlo ke zpeněžení majetkové podstaty prodejem mimo dražbu, lze podle § 289 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), napadnout jen žalobou podanou u insolvenčního soudu nejpozději do 3 měsíců ode dne zveřejnění smlouvy v insolvenčním rejstříku. Vzhledem k tomu, že předmětná kupní smlouva byla v insolvenčním rejstříku zveřejněna dne 29. dubna 2016, uplynula lhůta k podání žaloby podle § 289 odst. 3 insolvenčního zákona dne 30. července 2016. Žaloba na určení neplatnosti kupní smlouvy však byla insolvenčnímu soudu doručena až 6. září 2016, tedy opožděně. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř."), maje za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jakož i na řešení otázky hmotného práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Konkrétně dovolatel namítá, že jakkoli byla kupní smlouva v insolvenčním rejstříku zveřejněna dne 29. dubna 2016, vklad vlastnického práva k předmětu zpeněžení byl do katastru nemovitostí proveden až 26. září 2016, a to s právními účinky vkladu ke dni 18. srpna 2016. Podle dovolatele samotnou kupní smlouvou ještě nemohlo dojít ke zpeněžení sporných nemovitostí, tedy k převodu vlastnického práva k majetku dlužníka, jak má na mysli ustanovení § 289 odst. 3 insolvenčního zákona. Dovolatel dále zpochybňuje rovněž postup insolvenční správkyně při prodeji sporných nemovitostí podle ustanovení § 289 insolvenčního zákona. Dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Druhý žalovaný ve vyjádření navrhuje dovolání zamítnout, maje závěry napadeného rozhodnutí za zcela správné. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Dovolání je v dané věci přípustné podle § 237 o. s. ř., když v posouzení otázek dovolatelem předestřených, na nichž napadené rozhodnutí spočívá, jde o věc dovolacím soudem beze zbytku neřešenou. U přípustného dovolání Nejvyšší soud především přihlíží k tomu, zda jsou ve věci splněny podmínky řízení. V tomto směru je pak v projednávané věci rozhodné, že v průběhu dovolacího řízení insolvenční soud usnesením ze dne 5. března 2017, č. j. MSPH 79 INS XY (jež nabylo právní moci dne 22. března 2018), zrušil podle § 308 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona konkurs na majetek dlužníka z důvodu, že pro uspokojení věřitelů je majetek dlužníka zcela nepostačující. Z úpravy obsažené v § 159 odst. 3, 4 a 6 insolvenčního zákona plyne, že (také) ve sporu o platnost smluv, kterými došlo ke zpeněžení majetkové podstaty prodejem mimo dražbu (§ 159 odst. 1 písm. f/ insolvenčního zákona) nelze pokračovat po skončení insolvenčního řízení zrušením konkursu podle § 308 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona. Nemožnost pokračovat po skončení insolvenčního řízení v incidenčním sporu představuje nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit; z důvodu tohoto neodstranitelného nedostatku podmínky řízení Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu a insolvenčního soudu podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zrušil a řízení zastavil. Výrok o náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů se opírá o § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-ICDO-64/2017-1)