# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 ICdo 62/2018 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 29 ICdo 62/2018 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2018:29.ICDO.62.2018.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 27. 6. 2018 - Datum zveřejnění: 3. 9. 2018 - Klíčová slova: Přípustnost dovolání - Dotčené předpisy: § 238 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.; § 4 odst. 1 písm. i) předpisu č. 549/1991Sb.; § 11 odst. 2 písm. n) předpisu č. 549/1991Sb. ## Výrok I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice soudní poplatek za dovolání v částce 4 000 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, na účet Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci. ## Odůvodnění Rozsudkem ze dne 4. října 2017, č. j. 1 ICm XY, Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen "insolvenční soud"): 1/ Zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že pohledávka žalobce ve výši 8 651,50 Kč z titulu nákladů exekuce v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 009 EX 499/10, je po právu (bod I. výroku). 2/ Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku). K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 8. února 2018, č. j. 1 ICm XY, 16 VSOL XY (KSOS 34 INS XY): 1/ Změnil rozsudek insolvenčního soudu tak, že se určuje, že pohledávka žalobceve výši 8 651,50 Kč z titulu nákladů exekuce v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 009 EX 499/10, je po právu a určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (první výrok). 2/ Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, a to v rozsahu částky 3 630 Kč, namítaje, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod dle § 241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř.")], a požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v rozsahu pohledávky ve výši 3 630 Kč zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolatel vymezuje přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí "závisí na vyřešení otázky hmotného i procesního práva, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně" a "rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2017, č. j. 29 ICdo 56/2015-94". V poměrech dané věci je nepochybné, že dovolatelův nesouhlas s napadeným rozhodnutím se týká toho, že žalobci nenáleží odměna soudního exekutora za provedení exekuce ve výši 3 000 Kč a dále částka 630 Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, tedy celkem 3 630 Kč. Dovolání v dané věci může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. Z výše uvedeného je ovšem zjevné, že polemika s napadeným rozhodnutím je vedena ohledně částky, jež nedosahuje výše 50 000 Kč, nastavené jako limit přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. ustanovením § 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Přitom za rozhodnutí, proti němuž není dovolání přípustné podle § 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř, se považuje i rozhodnutí vydané v řízení o určení pravosti nebo výše pohledávky nepřevyšující 50 000 Kč (§ 238 odst. 3 o. s. ř.). Dovolatel napadá výrok rozsudku, jímž odvolací soud změnil rozsudek insolvenčního soudu v řízení o určení pravosti vykonatelné pohledávky nepřevyšující 50 000 Kč (konkrétně ve výši 3 630 Kč); současně nejde o žádný z případů, jež by v intencích ustanovení § 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vylučovaly aplikaci takto nastaveného omezení (nejde o vztah ze spotřebitelské smlouvy ani o vztah pracovněprávní). Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 202 odst. 1 insolvenčního zákona. Výrok o povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek z dovolání se opírá o ustanovení § 4 odst. 1 písm. i/, § 11 odst. 2 písm. n/, odst. 10 a § 11a zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v aktuálním znění. Dovolatel (jehož osobní osvobození od soudního poplatku z dovolání vyplývá z § 11 odst. 2 písm. n/ zákona o soudních poplatcích) totiž podal dovolání proti rozhodnutí, proti kterému takovou možnost vylučuje ustanovení § 238 o. s. ř.; učinil tak přesto, že se mu v napadeném rozhodnutí dostalo přiléhavého poučení o nepřípustnosti dovolání. Jelikož dobrodiní zákona spočívající v tom, že určitým osobám je ze zákona přiznáno osvobození od soudních poplatků, nesmí být zneužíváno k podávání opravných prostředků tam, kde to zákon vylučuje, vznikla dovolateli odmítnutím dovolání poplatková povinnost (§ 4 odst. 1 písm. i/ zákona o soudních poplatcích). Soudní poplatek za dovolání činí (v souladu s položkou 23 odst. 2 Sazebníku poplatků tvořícího přílohu zákona o soudních poplatcích) 4 000,- Kč. Ke splatnosti soudního poplatku srov. § 7 odst. 1 věta druhá zákona o soudních poplatcích. S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí (8. února 2018) je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění (srov. bod 2., části první článku II. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí. V Brně dne 27. 6. 2018 JUDr. Petr Gemmel předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-ICDO-62/2018-1)