# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 ICdo 186/2017

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 29 ICdo 186/2017
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2018:29.ICDO.186.2017.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 27. 6. 2018
- Datum zveřejnění: 12. 10. 2018
- Klíčová slova: Přípustnost dovolání, Incidenční spory, Insolvence
- Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014 do 29.09.2017; § 184 odst. 1 IZ.

## Výrok

Dovolání se odmítá.

## Odůvodnění

Rozsudkem ze dne 13. listopadu 2015, č. j. 38 ICm XY, Krajský soud v Ostravě (dále jen "insolvenční soud") zamítl žalobu, aby bylo určeno, že žalobce (BP Integralis Limited) má za dlužníky (R. a J. P.) pohledávku ve výši 334 650 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 100,49 Kč z titulu půjčení peněz (část jistiny vzniklá kapitalizací úroků sjednaných ve smlouvě o půjčce) zajištěnou zástavním právem k nemovitostem specifikovaným ve výroku (bod I. písm. a/ výroku) a pohledávku ve výši 40 000 Kč z titulu smluvní pokuty za porušení smluvní povinnosti informovat věřitele o zahájení insolvenčního řízení ve sjednaném termínu zajištěnou zástavním právem ke shodným nemovitostem (bod I. písm. b/ výroku), a rozhodl o povinnosti žalobce nahradit žalované (JUDr. Lence Vidovičové, LL.M., insolvenční správkyni dlužníků) náklady řízení (bod II. výroku).
V záhlaví označeným rozhodnutím Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobce potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v bodě I. písm. a/ výroku (první výrok) a zrušil jej v bodě I. písm. b/ a bodě II. výroku a věc vrátil ve zrušeném rozsahu insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení (druhý výrok).

Dovolání žalobce proti prvnímu výroku rozsudku odvolacího soudu odmítl Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř."), jako bezpředmětné.

Učinil tak proto, že v mezidobí vzal dovolatel částečně zpět svou přihlášku pohledávky mimo jiné i v rozsahu pohledávky ve výši 337 750,49 Kč, tedy v rozsahu dovoláním napadeného prvního výroku rozsudku odvolacího soudu (potvrzujícího bod I. písm. a/ výroku rozsudku insolvenčního soudu).

Insolvenční soud následně usnesením ze dne 24. dubna 2018, č. j. KSOS 40 (38) INS XY, jež nabylo právní moci dne 30. května 2018, vzal na vědomí částečné zpětvzetí přihlášky pohledávky P5 věřitele č. 5 (dovolatele) v rozsahu dílčí pohledávky č. 2 ve výši 337 750,49 Kč a dílčí pohledávky č. 3 ve výši 40 000 Kč. V tomto rozsahu pak byla právní mocí tohoto usnesení ukončena účast dovolatele v insolvenčním řízení.

Incidenční spor o určení pravosti pohledávky č. 2 ve výši 337 750,49 Kč, jehož se dovolání týká, se tak stal bezpředmětným, neboť v průběhu dovolacího řízení skončila v dotčeném rozsahu věřitelova účast v insolvenčním řízení [§ 184 odst. 1 poslední věta zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona)].

Za popsaného stavu se opravný prostředek (dovolání) žalobce stal bezpředmětným v důsledku okolností nastalých po vydání dovoláním napadeného rozhodnutí a je namístě jeho odmítnutí (k postupu soudu při bezpředmětnosti opravného prostředku srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2004, sp. zn. 29 Odo 611/2002, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. srpna 2015, sen. zn. 29 ICdo 15/2015, která jsou - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu citované níže - veřejnosti dostupná též na webových stránkách Nejvyššího soudu).

S přihlédnutím k době vydání napadeného rozsudku je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2014 do 29. září 2017 (článek II, bod 2. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

K absenci výroku o nákladech dovolacího řízení srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-ICDO-186/2017-1)