# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 ICdo 127/2017

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 29 ICdo 127/2017
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2017:29.ICDO.127.2017.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 31. 8. 2017
- Datum zveřejnění: 15. 11. 2017
- Klíčová slova: Přípustnost dovolání
- Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.; § 243c odst. 1 o. s. ř.

## Výrok

I. Řízení o dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. ledna 2016, č. j. 190 ICm XY, se zastavuje.
II. Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. dubna 2017, č. j. 190 ICm XY, 104 VSPH XY (MSPH 90 INS XY), se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Rozsudkem ze dne 11. ledna 2016, č. j. 190 ICm XY, zamítl Městský soud v Praze (dále jen "insolvenční soud") žalobu o vyloučení ve výroku specifikovaných nemovitostí z majetkové podstaty dlužníka (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).
Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 24. dubna 2017, č. j. 190 ICm XY, 104 VSPH XY (MSPH 90 INS XY), potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu a výslovně též proti rozsudku insolvenčního soudu podala žalobkyně dovolání.

Řízení o dovolání žalobkyně proti rozsudku insolvenčního soudu Nejvyšší soud podle ustanovení § 104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), zastavil, jelikož dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně podat nelze (není dána funkční příslušnost soudu k projednání takového dovolání - k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.

Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Dle ustanovení § 237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, a ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, a usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 12. února 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, ze dne 13. listopadu 2014, sp. zn. III. ÚS 3892/13, a ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14.

Tomuto požadavku přitom dovolatelka, neuvádějíc v podaném dovolání ohledně předpokladů jeho přípustnosti (kromě citace textu ustanovení § 237 o. s. ř.) ničeho, zjevně nedostála.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. srpna 2017

JUDr. Jiří Z a v á z a l
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-ICDO-127/2017-1)