# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 Cdo 849/2012 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 29 Cdo 849/2012 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.849.2012.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 29. 8. 2013 - Datum zveřejnění: 10. 9. 2013 - Klíčová slova: Incidenční spory, Konkurs - Dotčené předpisy: § 43 odst. 1 předpisu č. 219/2000Sb. ## Výrok I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. ## Odůvodnění Rozsudkem ze dne 6. června 2008, č. j. 40 Cm 59/2003-186, Krajský soud v Hradci Králové zamítl žalobu, kterou se žalobkyně (Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových) domáhala vůči žalovanému (správci konkursní podstaty úpadce KJ - leasing s. r. o.) vyloučení specifikovaných pozemků v katastrálním území Kylešovice (dále jen "sporné pozemky") z konkursní podstaty úpadce (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku). K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok). Odvolací soud - s odkazem na ustanovení § 135 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř.") - vyšel především z rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 3. února 2011, č. j. 10 C 280/2008-281, potvrzeného rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. listopadu 2011, č. j. 11 Co 188/2011-126 (oba rozsudky nabyly právní moci dne 15. září 2011), vydaného ve sporu mezi Českou republikou a společností KGL s. r. o. "v likvidaci" (dále jen "KGL") o určení vlastnického práva ke sporným pozemkům. Uzavřel, že jediným vlastníkem sporných pozemků je "a vždy byl český stát, takže právní důvod zápisu sporných pozemků podle § 27 odst. 5 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání v podobě existence zástavního práva váznoucího na sporných pozemcích nikdy platně nevznikl". K tomu doplnil, že podle § 25 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, nelze k věci ve vlastnictví státu smlouvou zřídit zástavní právo, z čehož vyplývá, že zástavní smlouvu uzavřenou mezi úpadcem a věřitelem (dále jen "banka") k zajištění úvěru úpadce, nelze posuzovat z hlediska její platnosti ani podle § 151d zákona č. 40/1960 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném v době uzavření zástavní smlouvy, jako zástavu cizí věci. Konečně zdůraznil, že podle § 43 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb. platí, že majetek, se kterým hospodaří příslušné orgány státu uvedené v § 9 až § 11 zákona (mezi něž patří i Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových) nemůže být předmětem konkursu ani vyrovnání podle zvláštního předpisu, takže jej nelze v konkursu zpeněžit a použít výtěžek zpeněžení k uspokojení konkursních věřitelů úpadce. Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu, jež je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné. Učinil tak proto, že podstatou dovolací argumentace je námitka žalovaného, že na základě podaného dovolání bude zrušen rozsudek Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 11 Co 188/2011, z něhož při svém rozhodování vyšel odvolací soud a jímž bylo určeno (jímž byl potvrzen rozsudek okresního soudu o určení), že vlastníkem sporných pozemků je žalobkyně. Tato námitka jednak není způsobilá zpochybnit správnost závěru odvolacího soudu o tom, že sporné pozemky jsou ve vlastnictví státu (žalovaný neuvádí žádný konkrétní argument, který by svědčil o tom, že stát není jejich vlastníkem; takovým rozhodně není pouhý poukaz na to, že po určitou dobu byl v katastru nemovitostí duplicitní zápis vlastnických práv, která svědčila státu i KGL), navíc dovolací soud nepřehlédl, že Nejvyšší soud usnesením ze dne 2. dubna 2012, sp. zn. 28 Cdo 570/2012, odmítl dovolání KGL proti shora označenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Předpoklad žalovaného, že rozsudek, z něhož při svém rozhodování vyšel odvolací soud, bude zrušen, se tak nenaplnil. Není-li zpochybněn závěr, že stát je vlastníkem sporných pozemků (a byl jím i v době, kdy byla uzavřena zástavní smlouva mezi pozdějším úpadcem a bankou), nemohou být žádné pochybnosti o tom, že zápis sporných pozemků do soupisu majetku konkursní podstaty úpadce byl v rozporu s ustanovením § 43 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb. Výrok o nákladech dovolacího řízení je ve smyslu § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. odůvodněn tím, že dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu žádné náklady dovolacího řízení nevznikly. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z § 432 odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona); srov. v podrobnostech pro spory vyvolané konkursem prohlášeným podle zákona č. 328/1991 Sb. též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 29. srpna 2013 JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-CDO-849/2012-1)