# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 Cdo 743/2011 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 29 Cdo 743/2011 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.743.2011.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 18. 12. 2012 - Datum zveřejnění: 15. 1. 2013 - Klíčová slova: Družstvo - Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; § 242 obch. zák. ## Výrok I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. ## Odůvodnění V záhlaví označeným rozsudkem potvrdil Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně rozsudek ze dne 2. října 2009, č. j. 10 C 76/2009-47, jímž Obvodní soud pro Prahu 4 zamítl žalobu o určení, že vlastníkem ve výroku označené bytové jednotky (dále též jen "sporná bytová jednotka") a s nimi spojeného spoluvlastnického podílu na společných částech domu a na pozemcích je třetí žalovaný. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř."), odmítl jako nepřípustné. Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zásadně právně významným neshledal. Závěr, podle něhož lze platnost usnesení členské schůze družstva zkoumat pouze v řízení podle § 242 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen "obch. zák."), popř. v rejstříkovém řízení (je-li rozhodnutí členské schůze podkladem pro zápis do obchodního rejstříku), plyne z označeného ustanovení i ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. září 2004, sp. zn. 29 Odo 1145/2003, které je dostupné - stejně jako ostatní dále označená rozhodnutí - na webových stránkách Nejvyššího soudu). Spadá-li rozhodnutí o prodeji bytu (bytové jednotky) do působnosti členské schůze (§ 239 odst. 4 písm. i/ obch. zák.), mohou být jeho případné vady přezkoumány zásadně jen v řízení podle § 242 obch. zák. Pouze na okraj a bez vlivu na závěr o nepřípustnosti dovolání Nejvyšší soud k námitce dovolatelky, která usnesení členské schůze třetího žalovaného o schválení prodeje sporné bytové jednotky prvnímu žalovanému za cenu 650.000,- Kč vytýká, že bylo přijato dříve, než došlo ke vkladu prohlášení vlastníka budovy do katastru nemovitostí, podotýká, že může-li být předmětem kupní smlouvy věc, která má teprve v budoucnu vzniknout (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. prosince 2002, sp. zn. 22 Cdo 981/2001, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2011, sp. zn. 29 Cdo 3162/2009, uveřejněný pod číslem 42/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), není zásadně důvodu, proč by členská schůze družstva nemohla rozhodnout o prodeji bytové jednotky dříve, než je prohlášení vlastníka budovy podle § 4 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, vloženo do katastru nemovitostí. Na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nelze usuzovat ani z námitky, podle níž je smlouva o převodu sporné bytové jednotky neplatná pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, neboť cena za převod sporné bytové jednotky byla výrazně nižší než cena obvyklá. Jak totiž plyne z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, samotná okolnost, že účastníku smlouvy se na základě dohody o rozsahu a předmětu plnění nedostane plného ekvivalentu plnění, které se zavázal poskytnout, není v rozporu s dobrými mravy (srov. rozsudek ze dne 21. října 1998, sp. zn. 3 Cdon 41/96, uveřejněný pod číslem 64/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek ze dne 31. srpna 2010, sp. zn. 30 Cdo 1653/2009, uveřejněný pod číslem 57/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení ze dne 18. května 2010, sp. zn. 29 Cdo 1885/2009). Konečně byla-li smlouva o převodu sporné bytové jednotky uzavřena v souladu s rozhodnutím členské schůze s prvním žalovaným, pak skutečnost, že se smluvní stranou smlouvy stala i jeho manželka, nevede k závěru, že by se spornou bytovou jednotkou bylo naloženo v rozporu s usnesením členské schůze. Jak správně podotkl odvolací soud, okolnost, zda spornou bytovou jednotku nabude první žalovaný do svého výlučného vlastnictví či (např. v důsledku zaplacení kupní ceny z prostředků náležejících do společného jmění manželů) do společného jmění manželů s druhou žalovanou, nemohl třetí žalovaný ovlivnit. Důvod připouštět dovolání k potvrzení tohoto (podle názoru Nejvyšší soudu zcela zjevného) závěru, učiněného odvolacím soudem, Nejvyšší soud nevidí. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovaným podle obsahu spisu náklady dovolacího řízení nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 18. prosince 2012 JUDr. Petr Šuk předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-CDO-743/2011-1)