# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 Cdo 724/2015 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 29 Cdo 724/2015 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.724.2015.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 31. 8. 2016 - Datum zveřejnění: 18. 11. 2016 - Klíčová slova: Konkurs, Předkupní právo, Zpeněžování - Dotčené předpisy: § 27 ZKV; § 17 předpisu č. 26/2000Sb.; § 140 obč. zák.; § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2007 ## Výrok I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4.114,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce. ## Odůvodnění Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 2. října 2014, č. j. 10 Cmo 34/2011-186, (mimo jiné) potvrdil rozsudek ze dne 11. listopadu 2010, č. j. 58 Cm 19/2009-70, jímž Městský soud v Praze (dále jen "konkursní soud") vyloučil ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně (TESLAMP Holešovice a. s.) nemovitosti specifikované ve výroku rozhodnutí (dále jen "sporné nemovitosti"). Šlo o v pořadí druhé rozhodnutí odvolacího soudu, když jeho první rozsudek ze dne 6. října 2011, č. j. 10 Cmo 34/2011-111, jímž odvolací soud změnil rozsudek konkursního soudu a žalobu o vyloučení sporných nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně zamítl, zrušil Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 694/2012 (jde o rozsudek uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2014, pod číslem 107). Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), namítaje, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku platnosti kupní smlouvy ze dne 1. října 2007 [jde o kupní smlouvu, uzavřenou mezi správcem konkursní podstaty obchodní společnosti TES PRAHA a. s. (JUDr. M. N.) a žalobkyní ze dne 1. října 2007]. Dovolatel nesouhlasí s právními závěry, které přijal Nejvyšší soud v předchozím kasačním rozsudku sp. zn. 29 Cdo 694/2012, zpochybňuje možnost zpeněžení sporných nemovitostí formou přímého prodeje žalobkyni a odvolacímu soudu dále vytýká, že "nedošlo k objektivnímu zjištění obvyklé ceny zpeněžovaných sporných nemovitostí". Dále namítá, že soudy nižších stupňů učinily nesprávná skutková zjištění a provedené důkazy nesprávně vyhodnotily. Konečně poukazuje na závěry, jež k otázce souhlasu konkursního soudu se zpeněžováním věcí zapsaných do soupisu majetku konkursní podstaty Nejvyšší soud formuloval v rozsudku ze dne 20. května 2010, sp. zn. 29 Cdo 939/2008 (jde o rozsudek uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 2012, pod číslem 25). Žalobkyně považuje dovolání za nepřípustné. Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (§ 433 bod 1. a § 434), s přihlédnutím k § 432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Dovolání žalovaného, které není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a písm. b) o. s. ř., neshledal Nejvyšší soud přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, odpovídá závěrům, které Nejvyšší soud formuloval již v předchozím (kasačním) rozhodnutí v této věci; na závěrech v tomto rozhodnutí formulovaných Nejvyšší soud nemá důvod cokoli měnit ani na základě argumentace obsažené v dovolání. Poukaz dovolatele na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 939/2008 je pak zcela nepřípadný, když v poměrech v projednávané věci byly sporné nemovitosti do konkursní podstaty sepsány, konkursní soud vyslovil souhlas s jejich zpeněžením prodejem mimo dražbu a žalobkyni svědčilo (oproti poměrům ve věci sp. zn. 29 Cdo 939/2008) předkupní právo ke sporným nemovitostem. Rovněž argumentace dovolatele ohledně "nepřiměřeně nízké ceny" je v daných souvislostech (pro posouzení platnosti převodu vlastnického práva ke sporným nemovitostem) nevýznamná. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přitom nejsou způsobilé založit ani výhrady vztahující se k soudy nižších stupňů zjištěnému skutkovému stavu a ke způsobu, jakým soudy provedené důkazy hodnotily. K tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu) nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2005, sp. zn. 29 Odo 1058/2003, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2005, pod číslem 145. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného Nejvyšší soud odmítl a žalovanému vznikla povinnost nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady dovolacího řízení. Ty sestávají z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 17. února 2015), která podle ustanovení § 7 bodu 5., § 9 odst. 4 písm. c) a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), činí 3.100,- Kč, dále z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 714,- Kč; celkem činí 4.114,- Kč. K důvodům, pro které Nejvyšší soud při výpočtu odměny za zastupování vycházel z advokátního tarifu, srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu se dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně 31. srpna 2016 JUDr. Petr G e m m e l předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-CDO-724/2015-1)