# Nejvyšší soud, sp. zn. 29 Cdo 720/2014

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 29 Cdo 720/2014
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.720.2014.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 27. 3. 2014
- Datum zveřejnění: 5. 5. 2014
- Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

Dovolání se odmítá.

## Odůvodnění

Městský soud v Praze směnečným platebním rozkazem ze dne 27. května 2013, č. j. 49 Cm 76/2013-19, uložil žalovaným, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobkyni částku 300.000,- Kč s 6% úrokem od 1. září 2011 do zaplacení, směnečnou odměnu 1.000,- Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 38.862,80 Kč.

Proti směnečnému platebnímu rozkazu podal druhý žalovaný (podáním datovaným 8. července 2013) námitky, domáhaje se jeho zrušení.

Proti výroku směnečného platebního rozkazu o nákladech řízení podala odvolání žalobkyně, namítajíc (mimo jiné), že jí přísluší náhrada nákladů řízení za právní zastoupení, a to za tři úkony právní služby [převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a podání žaloby ve věci samé − § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)].

Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 29. srpna 2013, č. j. 5 Cmo 290/2013-45, směnečný platební rozkaz ve výroku o náhradě nákladů řízení změnil tak, že "částka 38.862,80 Kč se nahrazuje částkou 50.769,20 Kč" (výrok I.) a "žalovanému" uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení v částce 6.134,70 Kč (výrok II.).

Proti usnesení odvolacího soudu podal druhý žalovaný dovolání, které Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), odmítl.

Učinil tak proto, že dovolání (posuzováno podle jeho obsahu - § 41 odst. 2 o. s. ř.) neobsahuje žádný údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení § 237 o. s. ř. považuje za splněné. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013 a ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 a usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13.

O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když - jak je zřejmé z obsahu spisu - rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Konečně Nejvyšší soud dodává, že v další fázi řízení bude úkolem soudu prvního stupně rozhodnout o námitkách druhého žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu, přičemž shledá-li námitky druhého žalovaného zcela (nebo z části) opodstatněnými a zruší-li zcela (nebo z části) směnečný platební rozkaz, bude mít takové rozhodnutí dopad i na výrok o náhradě nákladů řízení.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 27. března 2014

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/29-CDO-720/2014-1)